Odjezd a bloudění

Týden utekl jako voda a táta musí do práce. Poslední fotky Gentu, balíme a v 00:16 hod. vyrážíme. Jedeme takto v noci abychom do Německa přijeli co nejdříve. Cesta ubíhá v pohodě a najednou Brusel. Na okruhu je dost blbí značení a my v jíždíme do cetra. Nevadí pojedeme pořád rovně snad ho projedem, vypadá to dobře jedeme snad 10 tunely a nejednou před námi ruský kolo a nějaká pouť, dál to nejde. Brusell je veliký, raději se otočíme a pojedeme jak jsme přijeli přes Andwerpen. A zase 4 pruhy a nesmyslná města na značení, raději zaze zajíždíme do centra. Tady je to ještě horší. Tatínek kouká jestli neuvidí taxikáře nebo policajta ale nikde nikdo. A najednou ohromná budova a u ní 17 pocejních aut. Tátínek bere mapu a jde se poradit. Za 10 minut přišel a doslova mně šokoval, nenašel jedinýho poldu. Jedeme na blint a zázrak malinkatá cedulička RING s pidi šipkou. Dostáváme se znova na okruch a vybíráme si jiný exit a ouha jedeme do Holanska. Zastavujeme na dálnici, tatínek chvilku študuje mapu a pak sjíždíme do malinkatých vesniček. Začínám se bát, že se nedostaneme domu. Chvilku kličkujeme a jsme zase na okruhu. Najednou tatínek vykřikl Breda tam musíme. Nechápu, je to v Holansku ale raději mlčím a skutečně nás to vede na správný výjezd. Jsem strašně unavený. Konečně A 13, ta nás navede přes Holansko do Německa. V Holansku tatínek zajíždí k pumpě, pobíhá okolo a nic nekupuje. Mají zavříno a pohledy nemají. Nevadí. 

Do Německa vjíždíme s 3 hodinovým spoždním, už svítá. Nikdy mně nenapadlo, že budu rád když uvidím ceduli Aachen :-). Čeká nás přejezd přes celé Německo...usínám. U Frankfurtu se budím a to je pohled nad námi je letadlo jak kráva. A je jich víc. Snažím se to natočit na mobil, kameru nemáme. Za Frankfurtem bliká na tabulích kolona a je tu. Raději jedeme k pumpě a odpočíváme. Kolona byla k vůli nehodě kamionu. A pak už se nic nedělo, táta u Bamberku usnul na odpočívadle asi na 30 min. A najednou cedule Prag, sice máme ještě tak 300 km ale je to už veselý. A zničeho nic hranice a cedule Česká republika, jsme doma a je to vidět, před námi ve všech pruzích jedou kamioni. Snad 8 minut. No a to bude vše z naší cesty. Cestou do Prahy se už nic nestalo. Akorát si u Berouna kupujeme v KFC twistra.

Bylo to hezké, Belgie se mi moc líbila ale nebýt kamaráda Ivety Martina, těžko by jsme se tam těžko někdy podívali. A já doufám, že si všichni tento blog přečtou a tak: 

                                                              MARTINE MOC DĚKUJU!!!