<body><script type="text/javascript"> function setAttributeOnload(object, attribute, val) { if(window.addEventListener) { window.addEventListener('load', function(){ object[attribute] = val; }, false); } else { window.attachEvent('onload', function(){ object[attribute] = val; }); } } </script> <div id="navbar-iframe-container"></div> <script type="text/javascript" src="https://apis.google.com/js/plusone.js"></script> <script type="text/javascript"> gapi.load("gapi.iframes:gapi.iframes.style.bubble", function() { if (gapi.iframes && gapi.iframes.getContext) { gapi.iframes.getContext().openChild({ url: 'https://www.blogger.com/navbar.g?targetBlogID\x3d3176792194332476809\x26blogName\x3dPetruv+Blog\x26publishMode\x3dPUBLISH_MODE_BLOGSPOT\x26navbarType\x3dBLUE\x26layoutType\x3dCLASSIC\x26searchRoot\x3dhttps://petrgutweil.blogspot.com/search\x26blogLocale\x3dcs\x26v\x3d2\x26homepageUrl\x3dhttp://petrgutweil.blogspot.com/\x26vt\x3d-2152021035642015175', where: document.getElementById("navbar-iframe-container"), id: "navbar-iframe" }); } }); </script>
sobota 29. listopadu 2008

Pohledy - poscards (1)

Jak už jsem jednou psal, chodí mi pohledy z celého světa. Jsou to kolikrát místa o kterých jsem neslyšel a hlavně všechny místa jsou neuvěřitelně zajímavý. Jsou ale pohledy, které ne, že by byli zajímavější ale více mně zaujali. Buď vzdáleností - jeden dorazil až z Austrálie.




od Jordan Buck. A protože se mi nedaří napsat mail. Děkuji tímto způsobem.

Thank you Jordan for the beautiful postcard. Super skydiving.

Snad si to tam na druhé straně zeměkoule přečte. Doufám, že to mám dobře. Ta angličtina :-))
Nebo Mitchigen. V životě mně nenapadlo, že vypadá jako ruka. A také ruku použivájí místo mapy.





A pak mi také přišli pohledy specialní. Například tento úžasný, vyrobený přímo pro mně od Ivety z ameriky. Sice o něm tady píši nakonci ale doma ho mám vždy navrchu.





Ale díky všem co si na mně vzpomenou a pošlou mi pohled. Už jich mám opravdu hodně. A moc se těším na další.
středa 26. listopadu 2008

Křeček

Bydli s námi ještě křeček. Sice v akvariu ale bydli. Občas ho pouštíme aby se proběhl ale musíme ho hlídat. Protože neni obyčejný. Je divokej. Křeček je vlastně křečík džungerský a taťuldas ho jednou přinesl z práce, když se jeho kolegovi nějak rozmnožili. Jmenuje se Drsoň. Nic jiného se na něj nehodí.


Tyto dvě fotky trvaly dva dny! První den Drsoň taťuldu kousnul tak, že mu visel na prstu. Pak se pustil a za strašného prskání utekl za skříň. Po půlhodinovém obléhání skříňě utekl do kuchyně, kde zaujal kocoura. A byla sranda. Křeček za linkou a táta a kocour před kuchyňskou linkou. Nakonec vyhrál taťuldas, protože kocour usnul.
Já jsem se stašně nasmál.
středa 19. listopadu 2008

Kozí příběh

Kozí příběh je moc pěkný film na kterém jsem byl s taťuldou. Koza je z chudým mladíkem hlavní postava.

Nejdříve mě film moc nebavil ale pak jsem poznával zkutečná místa v Praze. Ano, film se odehrává ve 14. století, když se stavěl Karlův most a Staroměstský orloj. Děj byl neuvěřitelně napínavý a zajímavý. Byla to taková detektivka. Postupně jsem si vzpomněl i na pražské pověsti, které mi taťuldas občas vyprávěl. Nakonec to vypadalo, že to přeci jenom tak dobře neskončí. Koza skončila v rukou kata Mydláře.

Ale díky její chytrosti, vše dobře dopadlo. Ostatně na ukázku a fotky se můžete podívat na

http://www.kozipribeh.cz/

sobota 15. listopadu 2008

třetí pokus

Dějou se věci: ukecal jsem taťuldase na třetí pokus naší krabice. Ostatně ho máme pořad v autě, kam se už nic jiného nevejde :-)). Jasně, budeme stavět jiného, lepšího ale prý i loď. Táta se smál a ukazoval mi pár různě potištených papírů a říkal...." to bude loďka". Takový rychlý člun ,který poplave. Z papíru a ze dřeva. Jsem zvědav a těším se ale myslím, že se na chatě, když jsem byl jestě hodně malý na poličce něco podobného doslova válelo.

Ale bude zima a z lodí můžeme někam stejně až v léťě a to je času. Třeba to opravdu postavíme. A možná i sněhuláka.

pátek 14. listopadu 2008

tričko


Je to dva dny, co jsem přišel ze školy domů a na stole v mém v pokoji ležel malý balíček. Nic jsem nečekal ale adresa byla zprávná a odesilatel byl Bob Button. A hned mně to trklo. Bob je profesor a trenér plavců v Texasu. Umístil mojí adresu na svůj blog.

http://texasswimming.blogspot.com/

Poslal také několik pohledů.

Začal jsmem balíček rozbalovat




A ejhle tričko. Hezké překvapení. Ono se řekne třičko ale je to z plavecké školy v Texasu. A hlavně Bob si na mě musel vzpomenout. A z toho mám velikou radost.
Bob se kouká i na můj blog, nechal mi tu vzkaz. Nevím jestli něčemu v češtině rozumí ale pokud sem ještě někdy zabloudí snad si přečte thank you Bob for T-schirt.




čtvrtek 13. listopadu 2008

Druhý pokus

Pokus jedna nevyšel ale na druhý pokus bylo vše perfektní. Drak byl opravený a počasí se udělalo absolutně krásné. Takové letní a navíc foukal pravidelný vánek. Prostě vše ideální. Naložili jsme draka do auta a vyrazili k chatě. Připravili jsme provázek, pečlivě ho přidělali na krabici ve správném ůhlu a vyrazili na kopec. Je to jeden z nejvyžších bodů v okolí. Nejen, že je na něm krásná vyhlídka ale skoro pořád tu fouká.
Vyndali jsme draka z auta. Vzbudili jsme pozornost několika lidí. Okukovali krabici a dohadovali se jak vysoko poleti. No, příroda rozhodla. Nikam, přestalo foukat, nastalo absolutní bezvětří. Po zběsilém taťuldovském pokusu s ním běžet vystoupal ochotně do výšky cca 10 m a pak ladně přistál.
Nenápadně jsme ho dali zpátky do auta a odjeli domů.Dost rychle, ani jsme neuděli fotky.
Třetí pokus asi už nebude, postavíme nový, vylepšený. Ovšem bez větru nevím, nevím.
sobota 8. listopadu 2008

První pokus

Dnes se mněl konat první pokus naší létající krabice. Ale nekonal se. Bylo prostě hnusně. Od rána pršelo. Podle předpovědi má být zítra mlha ale odpoledne snad i hezky. Doufán, že bude, protože oprava sice vypada jednoduše. Ale zabrala dost času a bedna vypadá, tedy spíše nevypadá hezky. Aaalee v té výšce je to jedno a pak pokud odletí už se asi neuvidíme. Těším se, že postavíme novou a lepší.
Doufám, že druhý pokus dopadne lépe. K tomu dodám i nějaké fotky.
čtvrtek 6. listopadu 2008

Poslední let


Poslední let našeho draka, kterého jsme postavili s taťuldou před 4 roky nastal. Tedy nastane podle počasí tuto sobotu nebo neděli. Drak, který nevypadá jako drak ale spíše jako bedna či krabice s křídli létá neuvěřitelně dobře. A hodně toho zažil.
Před celými 4 roky (to jsem byl ještě docela prcek) jsem chtěl postavit papírového draka. Taťulín jednou přinesl domů nějaké dřívka, papír a lepidlo. Namaloval takovou divnou věc a řekl, že to je drak krabice. Během jednoho dne jsme to postavili. Byla to velika bedna s křídli, veliká skoro jako já.
A opravdu to letělo. A ne málo. Měli jsme 200 m provázku a celý se odmotal. Podle taťuldy byl tak 70 m vysoko. Skoro nebyl vidět. Byl takový malý čtvereček.
Jednou nám spadl, když začalo pršet. Trochu se poškodil a doma ho - nevim proč napadl kocour. Táta ho chtěl vyhodit ale já ho opravil. Moc se mi to nepovedlo. Napadlo mně postavit nového lepšího.
A tak uděláme poslední let. Uvážeme ho (taťuldas) tak aby se snad až bude vysoko uvolnil a odletěl kam bude chtít. A nebo - pokud neuletí ho necháme na chatě a nějak ho rozebereme.
neděle 2. listopadu 2008

POHLEDY



To je nejdůležitější co by to mnělo být. Chodí mi pohledy z celého světa ale hlavně z USA. Je to díky taťuldové známé Ivetě, která dělá moc krásné fotky a také hezký blogy. Jeden je i o mě.

http://postcardsforpetr.blogspot.com/

Vůbec nevím jak ho dokáže udělat tak hezky. Ale snad se to také naučím a i tento blog bude zajímavý. Z pohledů mám fakt radost. Nejdříve jsem tomu moc nevěřil, kdo by mně znal v americe ale opravdu začali chodit z různýh států USA. Neuvěřitelný. Spojené státy jsou dost zajímavé. Určitě se tam někdy podívám.
Zítra posílám ale pohled já. Je to pohled z Vyšehradu od kterého kousek bydlím.