Iveta a kluci II

Ano nastal dlouho očekávaný den. Jedeme za Ivetou a klukama do Rožnova pod Radhoštěm. Cesta celkem utekla i když jsme jeli skoro 5 hodin. Hrozně jsem se těšil. V Rožnově jsme si zavolali a společně vyrazili do takové restaurace s dětským hřištěm. Bylo to opravdu super. Jesse a Lucas jsou správný. Je s nimi stranda.
Přivezli jsme Ivetě ukázat poslední pohledy, které došly. A je jich opravdu hodně. Také bylo domluveno, že nás vyfotí. Ona je totiž výborná fotogravka. Je také moc hodná. A opravdu na závěr setkání jsme se vyfotili na kamenech. Bylo to zajímavý, nikdy předtím jsem se nefotil takto profesionálně. Místo plánovaných 2 hodin setkání jsme byli spolu 5 hodin a i ty utekli strašně rychle. Zamávali jsme si vyfotili poslední fotky a už jsme museli. Snad se s klukama ještě někdy uvidíme. Cesta domů byla delší, protože hodně pršelo.
Fotky mam zase z mobilu. Tatínek sice vezl s sebou foťák ale zapomněl na něj:-)


Lucy je spravnej co?







Lucas je taky užasnej. Je to obrovskej borec.




Tak to je můj tatínek a Iveta. Mimochodem ta mně naučila na blogu.



Příprava na focení. Neni to žádná sranda, různě musíte sedět nebo stát i třeba nepohodlně:-)








To je fotka co? Krásný ale neni ode mně. Je od http://www.lakeviewphotography.com/ Na odkaz se určitě podívejte, jsou tam nádhérný fotky!!



Tak už se musíme rozloučit, poslední fotky. Je mi najednou malinko smutno. Končí pěknej den. Ale určitě si ušetříme na letenky a uvidíme se:-))!

Nazdar kluci Buckovi. Péťa

Štola den druhý

Druhý den jsme se vypravili již známou cestou do štoly, která se jmenuje štola sv. Antonína Paduánského. Je stará přes 3OO let a je úplně neznámá. Nikdo o ní nevěděl. Pán co provádí a znal mého pradědy bráchu nás poznal a hned se k nám hlásil. Šel by s námi i sám ale přišli jěště další 4 lidé. Dostali jsme baterky, takový na kabelu a zdroj jsme si dali na opasek. Neni tam světlo. Tatínek musel podepsat, že jdeme sami za sebe jak se říká. Nebo tak něco.
Z venku vypadá vchod jako každý jiný ale ve vnitř je to zajímavý, také proto, že zde neni scětlo ale svítí se baterkama. Zatopená část je 80 m hluboká a voda je tu absolutně čístá. Dá se pít.
Jsou tu krápníci 300 let starý a jsou velký asi 3 cm. Ale jak tu chodí lidé asi zaniknou. Co byla síla tak to byl vástup po soustavě žebříku do horního patra. Statínkem jsme to vyletli v pohodě ale někteří se báli a lezli strašně pomalu. V horním patře je východ a tatínek se mohl ještě podívat na konec štoly, který byl částečně zavalen.

že by kousek zlata? Asi ne.

Krápníček. A pozor za pár let nebude. Bude to unikátní fotka.




Drsný co a takových žebříků je tam 7.

Štola první den

Zase jsme jednou vyrazili s taťuldou do chaty, kterou máme kousek od městečka Jílové u Prahy. Jezdím tam moc rád. Je to tam hezký. Tatínkovi se nechtělo nic dělat, dokonce vytáhl a pověsil mezi stromy takovou síťovou houpačku. Domluvili jsme se, že se půjdeme podívat do bývalé zlatonosné štoly. Ono těch štol je tam strašně moc ale jenom pár je jich přístupných. Koupili jsme si lístky, dostali přilby a takový kabát abychom se neušpinili.

Taťuldas si povídal s pánem co prováděl a zjistilo se, že mého pradědy brácha zde dělal shteigra (štajgra). Je to něco jako vedoucí nebo tak něco. Dokonce se o něm psalo v knížce, kterou tam prodávali.

Po asi 10 minutách jsme vyrazili do štoly. Oni jsou to vlastně štoly 2 jsou souběžný, protože zlatá žíla prý takto vedla skoro vždy. Tato štola pochází ze 14. století a je dost dlouhá. Je tam dokonce zatopená původní výdřeva a žebříky 27 m hluboko.

Cesta ke štole vede přes kopec, kde je nádherný výhled na řeku Sázavu.



Použijeme značenou zkratku přes les:-)











místy to vypadá nebezpečně.




No je to zažitek. Zítra prý půjdeme do druhé štoly, která je drsnější. Už se těším:-)

Iveta a kluci

Ano nastal dlouho očekávaný den. Iveta přiletí do Čech i s klukama. Těšil jsem se a byl jsem i trochu nervozní. Chtěl jsem poděkovat za pohledovou akci, kterou pro mně vymyslela a která je fakt dobrá. Je neuvěřitelný kolik lidiček na světě a hlavně ve Spojených státech mně zná. Ale nestihl jsem to. 2 hodiny našeho setkání utekly jako voda. Škoda ale snad se povede a uvidíme se ještě.
Fotek mám málo. Táta nechal samozřejmě doma foťák. Použil jsem tedy mobil. Oni ty fotky nejsou kvalitní. Ale mám z nich radost. Pokud se nebudou někomu líbit, nebo tak něco dám je pryč.
A až někdy udělám další a lepší.

Tak tedy letiště, Iveta, táta a já nejsem vidět:-)

Všimli jste si, že nemám žádnou coca colu? :-)