Štola den druhý

Druhý den jsme se vypravili již známou cestou do štoly, která se jmenuje štola sv. Antonína Paduánského. Je stará přes 3OO let a je úplně neznámá. Nikdo o ní nevěděl. Pán co provádí a znal mého pradědy bráchu nás poznal a hned se k nám hlásil. Šel by s námi i sám ale přišli jěště další 4 lidé. Dostali jsme baterky, takový na kabelu a zdroj jsme si dali na opasek. Neni tam světlo. Tatínek musel podepsat, že jdeme sami za sebe jak se říká. Nebo tak něco.
Z venku vypadá vchod jako každý jiný ale ve vnitř je to zajímavý, také proto, že zde neni scětlo ale svítí se baterkama. Zatopená část je 80 m hluboká a voda je tu absolutně čístá. Dá se pít.
Jsou tu krápníci 300 let starý a jsou velký asi 3 cm. Ale jak tu chodí lidé asi zaniknou. Co byla síla tak to byl vástup po soustavě žebříku do horního patra. Statínkem jsme to vyletli v pohodě ale někteří se báli a lezli strašně pomalu. V horním patře je východ a tatínek se mohl ještě podívat na konec štoly, který byl částečně zavalen.

že by kousek zlata? Asi ne.

Krápníček. A pozor za pár let nebude. Bude to unikátní fotka.




Drsný co a takových žebříků je tam 7.