<body><script type="text/javascript"> function setAttributeOnload(object, attribute, val) { if(window.addEventListener) { window.addEventListener('load', function(){ object[attribute] = val; }, false); } else { window.attachEvent('onload', function(){ object[attribute] = val; }); } } </script> <div id="navbar-iframe-container"></div> <script type="text/javascript" src="https://apis.google.com/js/platform.js"></script> <script type="text/javascript"> gapi.load("gapi.iframes:gapi.iframes.style.bubble", function() { if (gapi.iframes && gapi.iframes.getContext) { gapi.iframes.getContext().openChild({ url: 'https://www.blogger.com/navbar.g?targetBlogID\x3d3176792194332476809\x26blogName\x3dPetruv+Blog\x26publishMode\x3dPUBLISH_MODE_BLOGSPOT\x26navbarType\x3dBLUE\x26layoutType\x3dCLASSIC\x26searchRoot\x3dhttps://petrgutweil.blogspot.com/search\x26blogLocale\x3dcs\x26v\x3d2\x26homepageUrl\x3dhttp://petrgutweil.blogspot.com/\x26vt\x3d-2152021035642015175', where: document.getElementById("navbar-iframe-container"), id: "navbar-iframe" }); } }); </script>
pondělí 30. března 2009

Benedikt a Veronika

Béďa a Veronika jsou potkani. Co je na nich zajímavýho? Všechno. Hlavně to, že je máme dočasně doma. Jako na hotelu. Tatínek se usmíval, že prý nezná delší dobu než dočasnou. Ale tyto veliký myši jak jim říká se mu také líbí.




Něco o nich: Veronika je kluk ale když se narodil, mysleli, že je holka. Oba jsou neuveřitelně chytří. Už třikrát utekli z terária i když táta vyrobil. Ted nevím jak to popsat, prostě dekl. Co mě zaujalo, že mají uši jako lidi a přední packy jsou stejný jako naše ruce. A hlavně slyšej na zavolání.
Máme také kocoura a ten se na ně chodí koukat jako na televizi. Je zajímavý, že vylezou, když jde kocour okolo a dělaj rámus aby je slyšel.



Fotky nejsou moc hezký, protože myší kluci se neradi fotí.


A kdo je kdo? Světlej je Veronika a tmavší je Dominik.
pondělí 9. března 2009

Knížka plná vzpomínek

Někdy se opravdu vyplatí uklízet na chatě. Kam moc nejezdíme. Našli jsme mezi knížkami žluté desky. Jsou plné různých diplomů a akcí, které jsem s taťuldou podnikal před 10 lety! Úplně jsem na některé zapomněl. Táta mě pořád upozorňuje, mám psát co podnikám teď apod. Ale mě se libí psát o tomhle. Bohužel ke spoustě akcí nejsou fotky.

100_6689 100_6688 100_6690

Strašně se mi líbila soutěž o supechlapíka. Dostával jsem takovou modrou průkazku s platností na rok a nebo akce poklad. To táta vždy zakopal tokovou malou truhlu s hračkami, bonbóny a různými věcmi. Pak jsme jí hledali podle mapy. Nebo když jsme jeli spolu vodu. A protože táta není žádný zkušený vodák museli jsme si zaplatit instruktorku. To byla sranda. Táta byl háček a já porcelánek. To je ten co nic nedělá. Vzpomínám si, když chvilku kormidloval tatínek, jezdili jsme dokolečka, jenom ne dopředu:-)

Také mě baví prohlížet si fotky, když jsem byl prcek. A našel jsem třeba náš výstup na kopec Chopok (2024 m) v Nízkých Tatrách. Tak na to pamatuji dobře. Táta měl takovou velikou krosnu, která byla větší než já. A asi 30 minut od chaty na vrcholu nás zastihla bouřka. Mně se to moc líbilo ale tatínek byl dost nervosní.

Tak k Tatrám máme fotky ale jenom papírový.










A toto je vrcholový tým:-)