Knížka plná vzpomínek

Někdy se opravdu vyplatí uklízet na chatě. Kam moc nejezdíme. Našli jsme mezi knížkami žluté desky. Jsou plné různých diplomů a akcí, které jsem s taťuldou podnikal před 10 lety! Úplně jsem na některé zapomněl. Táta mě pořád upozorňuje, mám psát co podnikám teď apod. Ale mě se libí psát o tomhle. Bohužel ke spoustě akcí nejsou fotky.

Strašně se mi líbila soutěž o supechlapíka. Dostával jsem takovou modrou průkazku s platností na rok a nebo akce poklad. To táta vždy zakopal tokovou malou truhlu s hračkami, bonbóny a různými věcmi. Pak jsme jí hledali podle mapy. Nebo když jsme jeli spolu vodu. A protože táta není žádný zkušený vodák museli jsme si zaplatit instruktorku. To byla sranda. Táta byl háček a já porcelánek. To je ten co nic nedělá. Vzpomínám si, když chvilku kormidloval tatínek, jezdili jsme dokolečka, jenom ne dopředu:-)

Také mě baví prohlížet si fotky, když jsem byl prcek. A našel jsem třeba náš výstup na kopec Chopok (2024 m) v Nízkých Tatrách. Tak na to pamatuji dobře. Táta měl takovou velikou krosnu, která byla větší než já. A asi 30 minut od chaty na vrcholu nás zastihla bouřka. Mně se to moc líbilo ale tatínek byl dost nervosní.

Tak k Tatrám máme fotky ale jenom papírový.

A toto je vrcholový tým:-)