<body><script type="text/javascript"> function setAttributeOnload(object, attribute, val) { if(window.addEventListener) { window.addEventListener('load', function(){ object[attribute] = val; }, false); } else { window.attachEvent('onload', function(){ object[attribute] = val; }); } } </script> <div id="navbar-iframe-container"></div> <script type="text/javascript" src="https://apis.google.com/js/plusone.js"></script> <script type="text/javascript"> gapi.load("gapi.iframes:gapi.iframes.style.bubble", function() { if (gapi.iframes && gapi.iframes.getContext) { gapi.iframes.getContext().openChild({ url: 'https://www.blogger.com/navbar.g?targetBlogID\x3d3176792194332476809\x26blogName\x3dPetruv+Blog\x26publishMode\x3dPUBLISH_MODE_BLOGSPOT\x26navbarType\x3dBLUE\x26layoutType\x3dCLASSIC\x26searchRoot\x3dhttp://petrgutweil.blogspot.com/search\x26blogLocale\x3dcs\x26v\x3d2\x26homepageUrl\x3dhttp://petrgutweil.blogspot.com/\x26vt\x3d4729867072887888194', where: document.getElementById("navbar-iframe-container"), id: "navbar-iframe" }); } }); </script>
pátek 24. dubna 2009

Procházka

 

Minulou sobotu jsme se byli projít, prostě cournout. Původně jsem chtěl jet s taťuldasem na kole. Docela daleko podél Vltavy tak asi něco okolo 30 km. Strašně mně to baví ale mám pořád sádru a tak na kole moc nemůžu. Vyrazili jsme na tedy procházku. Ono se řekne v Praze a kam? Je to neuvěřitelný ale táta to vždy nějak dokáže. Prostě z místa, které dobře znám najednou vnikneme do pidi uliček, kde je málo lidí a já ztratím orientaci kde jsme. Někdy mně to i štve, protože je to malý prostor a vždy vylezeme někde u metra nebo tramvaje. Ale fakt nevím kudy chodíme. A co je téměř neuvěřitelný nejsou tam turisti :-)











 

Na jednom ostrově jsme našli dokonce soutěž v kuličkách. Já nevím jak se to hraje a táta mi řekl, že naposledy to zkoušel ve školce ale lidí hrálo dost.

 

 

 

 

100_6784 100_6785 100_6786 100_6787

 

 

 

pátek 17. dubna 2009

Hokej

Byli jsme na hokeji. Zní to jednoduše ale až tak jednoduché to není. Taťuldas je pořád v práci a když ne tak má nějak málo času. Méně, než když jsem byl prcek. Ale vyšlo to a byli jsme na 5 finálovém utkání Slavie – Karlovy Vary. Slávia prohrávala na zápasy 1:3 a musela vyhrát. Jo ale zkuste sledovat hokej, když se pořád něco děje. Nejde prostě všechno sledovat. Kostku uprostřed, neuvěřitelnou choreografii Slavistických fanoušků a pak také hokej. Je to prostě takové ohromné divadlo, kde si nikdo neodechne ani o přestávce:-)

Mezi druhou a třetí třetinou mně táta vyfotil. Neměl foťák a tak jenom z mobilu. Mého mobilu. Mám lepší foťáček.

DSC00411 DSC00417


Když mně taťuldas fotil smál se, že mám na každé fotce colu. Oni tam nic jiného neměli, jenom pivo a colu. A pivo mi táta nechtěl koupit:-)





Sestřenice

Tak k nám přijela tatínkova sestřenice Jana. Opravdu jsem se těšil až přijede, protože si jí nepamatuji. Byla u nás s nad na den přesně před 10 roky. Sice se s taťuldou pořád domlouvali, že my přijedeme nebo Janina ale pokaždé s toho nějak sešlo. Dokonce jsme se minuli o pár minut u její maminky. Ale teď se vše podařilo a musím říci, byla to paráda. Je s ní sranda. Príma je, že se snad uvidíme častěji. Byla u nás jenom chvilinku ale už se těším až znova přijde.

100_6752 100_6753 100_6751100_6749

Fotky jsou s bleskem a bez blesku, protože se nám vybila baterka. Ach jo. Ale příště budou lepší a pokusím se vyfotit i tatínka.Nechtěl se fotit, protože by kazil fotku:-) Ale přiště se na něj domluvíme a vyfotíme!

pátek 10. dubna 2009

ukazováček

To zas měl taťulda jednou pravdu. Pořád říká neblbni. Ono když mám radost, tak třeba vyskočím. Prostě mám radost. V sobotu byl tatínek v práci a už tam byl dlouho a najednou volá, že už jede domů. Když jsem zaklapl mobil řekl jsem kocourovi, taťuldas jede domů a vyskočil jsem. Ujela mi noha a je se praštil o stůl. Tatínek mi to doma zavázal. Svázal k sobě ukazováček a prostředníček. A na chirulgiji řekli – naštípnutý.

Sice mám velikonoční prázdniny ale na kole nepojedeme. A ono toho s jednou rukou moc dělat nejde. Ach jo!





Tak to jsem já po příchodu od doktora.
pátek 3. dubna 2009

Hawaii

Nedá mi to abych se nezmínil o pohledu, který mi přišel z druhé strany naší planety. Z Hawajských ostrovů. Tak nějak jsem nepočítal, že by mi z tohoto odloučeného kousku USA nějaký přišel ale podařilo se:-)





Že je na Hawaji krásně, to vědí všichni a tak mě napadlo zjistit o ostrovech něco jiného. Třeba jak se tam dostat. Při pohledu na mapu světa je opticky kratčí cesta přes Japonsko ale nic tam nelétá. Ve vyhledávači vypadla trasa Praha - Paříž - Los Angeles - Honolulu. Doba letu 24 až 25 hodin. Síla co? A cena? Přibližně stejná, jako kdybych letěl s taťuldou do New Yorku. Kam jak doufám se opravdu podíváme:-)

Slušelo by se těmto hodným lidem poděkovat. A tak kdyby se náhodou na můj blog podívali.

Thank you for the beautiful postcard.

Všechny aktualizace můžete sledovat na blogu tatínkovi kamarádky, která celou tuto mezinárodní akci řídi:-) Mimo jiné píše se o tom i v novinách:-)

http://postcardsforpetr.blogspot.com/