<body><script type="text/javascript"> function setAttributeOnload(object, attribute, val) { if(window.addEventListener) { window.addEventListener('load', function(){ object[attribute] = val; }, false); } else { window.attachEvent('onload', function(){ object[attribute] = val; }); } } </script> <div id="navbar-iframe-container"></div> <script type="text/javascript" src="https://apis.google.com/js/plusone.js"></script> <script type="text/javascript"> gapi.load("gapi.iframes:gapi.iframes.style.bubble", function() { if (gapi.iframes && gapi.iframes.getContext) { gapi.iframes.getContext().openChild({ url: 'https://www.blogger.com/navbar.g?targetBlogID\x3d3176792194332476809\x26blogName\x3dPetruv+Blog\x26publishMode\x3dPUBLISH_MODE_BLOGSPOT\x26navbarType\x3dBLUE\x26layoutType\x3dCLASSIC\x26searchRoot\x3dhttp://petrgutweil.blogspot.com/search\x26blogLocale\x3dcs\x26v\x3d2\x26homepageUrl\x3dhttp://petrgutweil.blogspot.com/\x26vt\x3d4729867072887888194', where: document.getElementById("navbar-iframe-container"), id: "navbar-iframe" }); } }); </script>
středa 24. června 2009

Cesta do Paříže

Tatínek umí prostě překvapit. Přijde domu z práce a jako by se nechumelilo, řekne "nechceš jet do Paříže?" Je jasné, že ano. Cesta bude trochu složitá. Pojedeme vlakem. Nejdříve do Berlína, tam přestoupíme a pojedeme do Paříže.


Nastal den D. Na minutu přesně vyrážíme. Vlak je docela pohodlný, klimatizovaný a jede s námi 160 km/h. Člověk se ani neotočí a je v Německu. Jak se to pozná? Všude jsou větrníky na výrobu elektřiny a přišla pani průvodčí, která mluvila německy.


Do Berlína přijíždíme také přesně na třípatrové nádraží. Neuvěřitelné. Máme chvilku času a tak se jdeme na Braniborskou bránu a pak už čekáme až přijede vlak do Paříže. Pojedeme celou noc. Cestou k nám do kupé přistupují 3 němky. Jedeme strašně rychle, přes 220 km/h. Brzo ráno jsem se vzbudil a už jsme byli ve Francii.


Se zpožděním 10 minut vjíždíme do Paříže. Tak jsme tady. Už se těším Eiffelovku. První co musíme udělat je koupit lístek na metro a najít hotel. Po chvilce dohadování máme lísky a mapu a můžeme vyrazit z nádraží.




Německo se pozdá hned, samý větrník a mluví německy.



V přízemí nádraží jezdí rychlíci.



První a druhé patro je plné obchodů.





V posledním patře nádraží v Berlíně jezdí metro.




Brána jak říka tatínek z druhé strany. Mně připadala ale uplně normálně, jako brána.




Paříž nádraží a hned vedle stálo slavné TGV. No musel jsem si na něj sáhnout.






Paříž nádraží. Jsme TADY!! Ještě se tu nějak vyznat a najít informace. A vzhůru do Paříže.