Komentář

Vždycky když něco umístím na blog těším se na komentáře. Znamená to, že si to někdo přečetl a dokonce ho to i zaujalo. Ovšem jeden komentář trochu vybočuje. Přišel taťuldasovi na mail od jedné známé. Koukal jsem na to několikrát. A opravdu se mi to líbí. Prostě kdo nemá reklamu na blog na bilbordu u dálnice jako by nežil.

Schvalne, tuknete tady:

http://www.venstim.cz/?ed5ee7adc7fa2050b6a6b016e00f9d30

socha svobody

Tento příspěvek bude krátký. Spíše se mi povedly dvě fotky. Alespoň si to myslím. Fotek jsem udělal více ale smál jsem se a tak se nepovedli. Koukal jsem do atlasu, který mám od Ivety z ameriky a položil jsem si ho na křeslo. Chtěl jsem si něco přeložit. Najednou přiběhl náš kocour a vypadal jako když si čte. A nejvíce ho zaujala fotka sochy svobody. Máme prostě chytrýho kocoura, nejen, že umí číst ale umí i anglicky.

Můj první řidičák (my first driving license)

Blíží se vánoce a taťulda chtěl abych si nějak uklidil v pokoji. Má to své výhody, to musím uznat. Kolikrát najdu věci, které jsem měl za ztracené. Jako třeba teď jsem našel svůj řidičský průkaz, který mi vyrobil taťuldas když jsem ještě chodil do školky. Má sice chybu, protože jsem se narodil 7.2. ale to nevadí.



Pamatuji si to jako dnes. Seděl jsem, tátovi na klíně řídil od chaty až k silnici naše auto. Je to asi 350 m. Taťuldas šlapal na pedáli a já řídil. Dokonce jsme jednou takto jeli na takové veliké asfaltové ploše něco přes 65 km/h. To byl fofr!




Dnes už od chaty z kopce řídím sám. Jsem vždy trochu nervozní, protože táta, který sedí vedle buď dělá, že spí nebo kouká do lesa zda neuvidí houbu. Nikdy nevím zda opravdu kouká do lesa nebo mně koutkem oka sleduje. Rozjet se ale ještě neumím. Jednou jsme to zkoušeli a prostě to škublo a dál to nejelo. Tenkrát se zase smál taťuldas.