<body><script type="text/javascript"> function setAttributeOnload(object, attribute, val) { if(window.addEventListener) { window.addEventListener('load', function(){ object[attribute] = val; }, false); } else { window.attachEvent('onload', function(){ object[attribute] = val; }); } } </script> <div id="navbar-iframe-container"></div> <script type="text/javascript" src="https://apis.google.com/js/plusone.js"></script> <script type="text/javascript"> gapi.load("gapi.iframes:gapi.iframes.style.bubble", function() { if (gapi.iframes && gapi.iframes.getContext) { gapi.iframes.getContext().openChild({ url: 'https://www.blogger.com/navbar.g?targetBlogID\x3d3176792194332476809\x26blogName\x3dPetruv+Blog\x26publishMode\x3dPUBLISH_MODE_BLOGSPOT\x26navbarType\x3dBLUE\x26layoutType\x3dCLASSIC\x26searchRoot\x3dhttps://petrgutweil.blogspot.com/search\x26blogLocale\x3dcs\x26v\x3d2\x26homepageUrl\x3dhttp://petrgutweil.blogspot.com/\x26vt\x3d-2152021035642015175', where: document.getElementById("navbar-iframe-container"), id: "navbar-iframe" }); } }); </script>
pátek 30. října 2009

Rok

Už je to celý rok co nám pomohla Iveta založit můj blog. Nejdřív jsem nevěděl co na něj umístit ale za 1 rok se událo tolik věci. Byl jsem ve Francii a Belgii a skoro se dokončil projekt POHLED o kterém se psalo v americe v novinách. Jo, už mi chybí jenom jeden stát z celých USA. Taťulda mi slíbil, že až bude kolekce kompletní tak to oslavíme a chodí mi pohledy nejenom ze států ale z celého světa. Mrkněte sem - 



Amerika je velmi zajímavá. Mám spoustu fotek, pohledů a krásný atlas ale strašně rád bych alespoň malinko viděl na vlastní oči. A já vím, že se o to tatínek pokusí i když vše tají. Taťuldas je moc hodnej a dokáže snad všechno. Ale nechci to zakřiknout. I když se učím anglicky a už i pochytím nějaké to slovíčko když někdo mluví, neumím napsat vše správně a tak poděkuju všem česky a hlavně Ivetě ta česky umí:-). Canandaigua mi připadala jako zajímavý městečko na které jsem koukal pomocí Google Earth ale žádná satelitní fotka neukaže tolik jako jedna fotka od Ivety. Je to moc krásný městečko.

Pokusím se o malou prezentaci a snad tam dostanu i zvuk.




Tak to jsem já za celý rok. Jsou tam 2 fotky, které jsou starší ale já je mám moc rád. Já v Tatrách a můj malý řidičák. Omlouvám se za trvalý zvuk ale ještě neumím udělat aby šel vypnout.

Za ten rok jsem poznal spoustu hodných lidí. Všem děkuji a držte mi palec s amerikou. Třeba to vyjde. 

Péťa Gutweil




pondělí 26. října 2009

Rádio

Máme ještě jednu skoro starožitnost a to je rádio. Je staré přes 50 let a pořád hraje. Sice trochu šustí a dají se naladit jenom střední vlny. A dokonce na těchto záhadných vlnách vysílají rádia. Je to přístroj jak z jiné planety. Baterky do něj nejdou jen tak dát. Musíte je zabalit do papíru aby se nerozeběhly a až potom citlivě vložit dovnitř rádia. Je takový robustní, když si uvědomím, že daleko lepší rádio mám v mobilu:-) 

Ostatně mrkněte samy na tento technický zázrak.





Tak toto je Tesla t2800 B2. Nojo je to české výroby:-)




Jak se do toho leze. Aha ma to patentku. Chvilka napětí.





No teeedy. To jsem v živote neviděl. Nepoznávám vubec nic. Dokonce je tu volnej kabílek. Podle tatínka to nevadí, protože je to uzemnění. Prý je nejlepší druhý konec přidělat na kamna. Nechápu. Myslel jsem, že stačí otočit knoflíkem.













Vložit baterky je horor.




A je to. Ještě pustit, naštelovat hlasitost.





Pokusit se něco naladit...





A poslouchat.











neděle 25. října 2009

HAD

Je to už asi 2 měsice jsme byli s tatínkem na návstěvě u jeho sestřenice. Mají doma veliké terarium a v něm ještě větsiho hada. Chtěl jsem ho na chvilku vyndat ale had nechtěl zpátky a zalezl za nábytek. Má strašnou sílu, je to nějaky škrtič. Takže se nacpal za televizi a už nevylezl. Museli ho pak nějak vyndavat. Má také obrouvskou tlamu, škoda, že jsme nemněli s sebou foťák. A když jsme odjížděli dostal jsem kůži, kterou před týdnem svlékl. 

Je dlouhá něco přes 2 metry. Posuďte sami. A to ješte poroste, je to háďatko.







Museli jsme ji složit, celá se nevejde na fotku.






Našemu kocourovi nedá ta kůže spát. Je strašně zvědavej ale kdyby ho viděl v realu určite by utekl.

Foťák a petrolejka

Staré věci nemusí být vždy špatné. Nedávno tatínek uklízel a přinesl mi ukázat foťák a petrolejku. Copak petrolejku znám ale ta černá krabice vůbec nevypadala jako foťák. Tatínek mi ho rozložil ale ani on už sním fotit neumí.Vždyt ten přístroj je snad starší jak on. Musí se tam toho hodně nastavovat. Je na film a ten film se musí ručně posunovat. Šílený. 
V petrolejce byl ještě nějaký petrolej a tak jsme jí vyzkoušeli a funguje. Nevím zda se to hodí na blog ale poslední dobou se toho u nás moc neděje až na to, že jsem uklouzl a natáhl si šlachy na ruce.





Tak toto je ten foťáček. Jestlipak víte co je tam napsáno. Prý "Ljůbitel 2". No musíme tomu věřit já azbuku neumím.






Fotit s takovým přístrojem neni žádná sranda. Musíte se do něj koukat s určitý vzdálenosti, jinak nic nevidíte a hlavně ze zhora. Nahoře se otvírá taková komůrka. Ted zrovna vidím taťuldase jak mně fotí.






Petrolejová lampa. Tak to neni až tak neznámé. Na chatě jí máme také. No ale mně se líbí a tak tady je.






Ostrý test. A vidíte funguje.


pondělí 5. října 2009

Odjezd a bloudění

Týden utekl jako voda a táta musí do práce. Poslední fotky Gentu, balíme a v 00:16 hod. vyrážíme. Jedeme takto v noci abychom do Německa přijeli co nejdříve. Cesta ubíhá v pohodě a najednou Brusel. Na okruhu je dost blbí značení a my v jíždíme do cetra. Nevadí pojedeme pořád rovně snad ho projedem, vypadá to dobře jedeme snad 10 tunely a nejednou před námi ruský kolo a nějaká pouť, dál to nejde. Brusell je veliký, raději se otočíme a pojedeme jak jsme přijeli přes Andwerpen. A zase 4 pruhy a nesmyslná města na značení, raději zaze zajíždíme do centra. Tady je to ještě horší. Tatínek kouká jestli neuvidí taxikáře nebo policajta ale nikde nikdo. A najednou ohromná budova a u ní 17 pocejních aut. Tátínek bere mapu a jde se poradit. Za 10 minut přišel a doslova mně šokoval, nenašel jedinýho poldu. Jedeme na blint a zázrak malinkatá cedulička RING s pidi šipkou. Dostáváme se znova na okruch a vybíráme si jiný exit a ouha jedeme do Holanska. Zastavujeme na dálnici, tatínek chvilku študuje mapu a pak sjíždíme do malinkatých vesniček. Začínám se bát, že se nedostaneme domu. Chvilku kličkujeme a jsme zase na okruhu. Najednou tatínek vykřikl Breda tam musíme. Nechápu, je to v Holansku ale raději mlčím a skutečně nás to vede na správný výjezd. Jsem strašně unavený. Konečně A 13, ta nás navede přes Holansko do Německa. V Holansku tatínek zajíždí k pumpě, pobíhá okolo a nic nekupuje. Mají zavříno a pohledy nemají. Nevadí. 

Do Německa vjíždíme s 3 hodinovým spoždním, už svítá. Nikdy mně nenapadlo, že budu rád když uvidím ceduli Aachen :-). Čeká nás přejezd přes celé Německo...usínám. U Frankfurtu se budím a to je pohled nad námi je letadlo jak kráva. A je jich víc. Snažím se to natočit na mobil, kameru nemáme. Za Frankfurtem bliká na tabulích kolona a je tu. Raději jedeme k pumpě a odpočíváme. Kolona byla k vůli nehodě kamionu. A pak už se nic nedělo, táta u Bamberku usnul na odpočívadle asi na 30 min. A najednou cedule Prag, sice máme ještě tak 300 km ale je to už veselý. A zničeho nic hranice a cedule Česká republika, jsme doma a je to vidět, před námi ve všech pruzích jedou kamioni. Snad 8 minut. No a to bude vše z naší cesty. Cestou do Prahy se už nic nestalo. Akorát si u Berouna kupujeme v KFC twistra.

Bylo to hezké, Belgie se mi moc líbila ale nebýt kamaráda Ivety Martina, těžko by jsme se tam těžko někdy podívali. A já doufám, že si všichni tento blog přečtou a tak: 

                                                              MARTINE MOC DĚKUJU!!!