Petruv Blog: července 2009

Ráno vstáveme brzo a jdeme na snídani. Normálně moc nesnídáme ale tady vše moc dobrý a tak jsem všechno snědl. Taťuldas měl radost.
První věc. Vyrazit na Eiffelovku dokud tam nejsou moc lidi. Počasí nám i přeje, trošičku mrholí. Ostatní turisti budou zalezlí.
Cestou se dohadujeme jak na věž polezem. Je to jasný pěšky a do třetího patra výtahem, tam schody nevedou. No řeknu vám to je schodů. Ovšem výhled je nádherný. Byl to prostě náročný den. Ještě jsme vylezli na Vítězný oblouk, projeli se metrem bez řidiče. Jezdí to úplně samo. A koukali na běžný žicot pařížanů. Jsou to pohodoví lidé. Jenom je šílený jak jezdí. Na to by člověk potřeboval kameru a ne foťák:-). Prostě Paříž se musí vidět!

Trasa metra číslo 14. Nemá řidiče a jediná je trochu hezká.

Z Vítězného oblouku je krásný výhled.

Upně normální náměstí. Motorky jsou tu všude. Ostatně ve špičce se už do ulic nevejde jedinný auto.

3OO metrů nad zemí. Výš to nejde. Normálně se okolo nás udělal mrak ale dole bylo hezky.

Jsme tu. Ahooj Paříži! Musíme sice vystát dlouhou frontu na lístek na metro. Chvíle dohadování a máme jak mapy tak lísky. Dostat se do metra je trochu oříšek, museli jsme to okoukat. Strčíte lístek do turniketu on zmizí a vyleze na druhe straně, můžete jít. Pařížské metro než si něj zvyknete šokuje. Je malé, dost špinavé a je tu strašný dusno. A přijela souprava, která mněla pneumatiky. Jedeme 2 stanice, vůbec se tu nedá dýchat. Otevřít dveře je další rébus, žádné tlačítka ale klika. Taťuldas zalomcoval dveřma a ty se otevřeli.

První úkol - najít hotel. Vylezli jsme na křižovatce a prostě musím říci - Paříž je krásně šílená. Všichni tu troubí a motorky jezdí i po chodníku. Totalní chaos. No ,hotel jsme našli, ubytovali a personál uměl slovensky. Mně to zní jako polština ale taťuldas byl ve svém živlu, alespoň nemusím mluvit anglicky.

Máme hodinu než nám uklidí pokoj. Jdeme se projít. Chtěl bych coca colu ale oni jí tu jen tak nemají, všude samá francouzká limonáda. Jsme z vlaku strašně unavený, vracíme se na pokoj a já hned usnul. Táta hned vlezl do sprchy.

Odpoledne táta připravil trasu. Prostě jenom omrknem kde co je a zítra to prolezeme. Musíme také najít schránku, chci poslat pohled Ivetě. Nikde neni ani u Louvru, kde táta chtěl vidět Monu Lisu. U vstupu nás rengenují samopalníci ale vstup je nezkutečně drahej. Ani u Vítězného oblouku. U oblouku to byla sranda. Nedá se tam přejít kruhový objezd má snad 10 pruhů a klasicky tu každý jezdí jak ho napadne. 30 minut minut jsme hledali podchod. Už jsem myslel, že ty lidi u něj tam žijí na věky:-)

Jsem už moc unavenej ale v dálce je vidět Eiffelovka a tak plánujeme cestu metrem a jedeme se na ní podívat. Je to krásná trasa, jedede venku asi na ůrovni druhého patra, přejíždíme Sennu po mostě. Eiffelovka je najednou nějaká větší. Počasí se dramaticky mnění, přehlala se prudká sprška. Počasí mě nemůže odradit, za chvilku přestalo pršet ale mrak je černej až hrůza. Jdeme!
Ta věž je obrovská opravdu mamut. Času je ale málo, vyfotit a do hotelu. A je to tady blesk, rána a voda doslova teče - nekape. Neni se kam schovat, nadá se nic dělat. Dokonce i prodavači deštníku zmizeli. Vbíháme do metra, kde vypadáme divně. Teče z nás voda. Jako kdyby jsme spadli do řeky. A tím končí první den. Už nikam nejdem. Koupili jsme asi metr dlouhou bagetu, obrovský jahody a KOLU! A našli jsme schránku.

V hotelu je problém. Noční smněna umí jenom aglicky. Uf ale zvládnul jsem to:-)

Turnikety.