Cesta do ameriky 2 aneb nic není jak má být.
Tak tankování je dokončeno a po skupinkách jsme voláni do letadla. Ukazujeme palubní lístek letušce a ta tátovi něco říká anglicky. No jasně americká posádka. Ukazuje nám kam jít. Našli jsme sedačky, sedíme uprostřed. Letadlo se plní, už jsme všichni.
Hlásí, že zavírají dveře a máme se připoutat. Myslel jsem, že to bude horší, máme každý malý monitorek a ovládání k němu i sedačky nejsou zlí. No uvidíme za 8 hodin.
Rolujeme na dráhu a pak ten strašnej kolos přidává plyn, zamačkává nás to do sedačky, jedeme strašně rychle a pak letíme. BUM zatáhli podvozek. Velice z volna nabíráme výšku, nic strašného.
Dostáváme sluchátka. Ještě stoupáme a už nám davájí kafe a oplatku. Taky nám cpou formuláře pro imigrační. Táta bílej nechce, si je jist, že ho nepotřebuje ale stejně nám ho nacpali.
No co psát, letíme, letíme a letíme. Snad technické údaje výška 13 000 m, rychlost 960 km/h. Nad Islandem lechká turbulence.
Po 6 hodinách se pohodlné sedačky stávají nepohodlnými a táta ze si zoufalství pouští vážnou hudbu, protože jak říká, ta se nemusí překládat.
Hlásí, že zavírají dveře a máme se připoutat. Myslel jsem, že to bude horší, máme každý malý monitorek a ovládání k němu i sedačky nejsou zlí. No uvidíme za 8 hodin.
Rolujeme na dráhu a pak ten strašnej kolos přidává plyn, zamačkává nás to do sedačky, jedeme strašně rychle a pak letíme. BUM zatáhli podvozek. Velice z volna nabíráme výšku, nic strašného.
Dostáváme sluchátka. Ještě stoupáme a už nám davájí kafe a oplatku. Taky nám cpou formuláře pro imigrační. Táta bílej nechce, si je jist, že ho nepotřebuje ale stejně nám ho nacpali.
No co psát, letíme, letíme a letíme. Snad technické údaje výška 13 000 m, rychlost 960 km/h. Nad Islandem lechká turbulence.
Po 6 hodinách se pohodlné sedačky stávají nepohodlnými a táta ze si zoufalství pouští vážnou hudbu, protože jak říká, ta se nemusí překládat.
Táta pořád zkoumá bílý formulař. Dokonce našel letušku, která umí českoposlsky. Chvilku se dohadují a na dotaz, když nemusíme mít vízum, jak má tedy vyplnit do kdy mu platí neví. Nakonec se usmála a řekla "to vyplní vláda". Táta se také usmál a řekl "a jsme v prdeli" :-)
Najednou motory ztichly a mi pomalinku klesáme. Nastal trochu šrumec. Každý si připravuje pasy a formuláře. Táta navíc vytištěnou ESTU a dopis pro nejhorší případy s telefonem Ivety. Táta je rozhodnut projít přes úředníka(ci) za každou cenu.
Co jsme zažili na letišti v NY je na novou kapitolu. Dnes tomu smněji ale tam jsem nesmál:-)
Co jsme zažili na letišti v NY je na novou kapitolu. Dnes tomu smněji ale tam jsem nesmál:-)