Petruv Blog

Cesta do ameriky 2 aneb nic není jak má být.

2011-08-28T12:53:00.003+02:00

Tak tankování je dokončeno a po skupinkách jsme voláni do letadla. Ukazujeme palubní lístek letušce a ta tátovi něco říká anglicky. No jasně americká posádka. Ukazuje nám kam jít. Našli jsme sedačky, sedíme uprostřed. Letadlo se plní, už jsme všichni.
Hlásí, že zavírají dveře a máme se připoutat. Myslel jsem, že to bude horší, máme každý malý monitorek a ovládání k němu i sedačky nejsou zlí. No uvidíme za 8 hodin.
Rolujeme na dráhu a pak ten strašnej kolos přidává plyn, zamačkává nás to do sedačky, jedeme strašně rychle a pak letíme. BUM zatáhli podvozek. Velice z volna nabíráme výšku, nic strašného.
Dostáváme sluchátka. Ještě stoupáme a už nám davájí kafe a oplatku. Taky nám cpou formuláře pro imigrační. Táta bílej nechce, si je jist, že ho nepotřebuje ale stejně nám ho nacpali.
No co psát, letíme, letíme a letíme. Snad technické údaje výška 13 000 m, rychlost 960 km/h. Nad Islandem lechká turbulence.
Po 6 hodinách se pohodlné sedačky stávají nepohodlnými a táta ze si zoufalství pouští vážnou hudbu, protože jak říká, ta se nemusí překládat.

Táta pořád zkoumá bílý formulař. Dokonce našel letušku, která umí českoposlsky. Chvilku se dohadují a na dotaz, když nemusíme mít vízum, jak má tedy vyplnit do kdy mu platí neví. Nakonec se usmála a řekla "to vyplní vláda". Táta se také usmál a řekl "a jsme v prdeli" :-)

Najednou motory ztichly a mi pomalinku klesáme. Nastal trochu šrumec. Každý si připravuje pasy a formuláře. Táta navíc vytištěnou ESTU a dopis pro nejhorší případy s telefonem Ivety. Táta je rozhodnut projít přes úředníka(ci) za každou cenu.
Co jsme zažili na letišti v NY je na novou kapitolu. Dnes tomu smněji ale tam jsem nesmál:-)

Letíme do New Yorku 1

2011-08-17T11:21:00.005+02:00

Je konec července, neni hezky, je podmrakem ale nám to nevadí. Dorazili jsme přesne dle pokynů o 3 hodiny dříve na letiště v Ruzyni. My jsme tu přesně ale odbavení letu do New Yorku ještě neběželo.
Za chvilku se ale vše zmněnilo. Odbavení probíhá rychle. Na tátu sice vybalili hromadu otázek co kdy a jak balil. A pak nás poslali abychom zvážili zavazadlo a dostali palubní lístek. Na pasy nám nalepili delta security a číslo.
Ale první zádrhel. Dostáváme palubní lisky jenom na JFK ale my tam přestupujeme! Máme si v New Yorku někoho najít z Delty. No to jsem zvědav jak to zvládnem.
Jdeme k celnici a stojíme strašnou frontu ale pak se přesunujeme o okénku s označením čeští občané, kde nikdo neni.
Vše je jen banalita. Ted ještě najít gate. Ještě projít rengenama. Všechno železného sundat ale boty jsme si nechali. Máme ted ještě hodku do odletu a tak koukáme jak do našeho aerobusu tankují obrovské množství paliva.

Tak tímto jsme letěli 8,5 hodiny.

CESTA DO AMERIKY

2011-08-09T15:25:00.003+02:00

Ano nemožné se podařilo. Táta s tím dělal dlouho tajnosti ale nakonec musel s pravdou ven. Připravuje a domlouvá s naší neuvěřitelně výbornou známou cestu do USA. Celý den hledal nějaké levnější letenky a nakonec se podařilo. Vyplnil Estu a dostali jsme povolení odletět do USA. Bydlet budeme u Ivety. Tatínkova ale i moje strašně hodná kamarádka.

Mimochodem má fotografickou firmu a je hodně úspěšná. Snad se nebude zlobit když dám odkaz na její firemní stránky.

http://www.lakeviewphotography.com/

Sami můžete posoudit. Díky ní jsme toho zažili tolik.

Taťuldas mi radil abych to psal po kapitolách. Tak toto bude kapitola 0. Příště, teď se musím učit anglinu napíši jak jsme letěli a jak nebylo nic jak mnělo být.

Bohužel fotky z cesty na letiště nemám ale metro a autobus v Praze si může každý najít na netu.

Iveta a kluci v Praze

2011-02-21T19:08:00.003+01:00

Je to již hodně dlouho co jsem zde něco zaznamenal. Je čas to napravit a to událostí, která se vymyká všedním dnům. Na konci listopadu mně taťuldas oznámil, že Iveta přiletí s klukama z USA do Čech. Paráda - poprvé se uvidíme při přestupu na letišti když přiletí a při zpáteční cestě mají dost času abychom se podívali do centra.
Uvažovali jsme, že je navštívíme ale jakmile se Iveta někde ukáže, je velice žádaná a najít si pár hodin času je moc těžké.
Nevadí blíží se čas příletu ale počasí je proti nám. Nad státem New York je silné snežení a ruší se tisíce letů. Prahu opakovaně zasahuje sněhová silná kalamita. Vždy klidný táta je po třetím dopravním kolapsu v Praze trochu nervozní.
Den D! Vše vypadá dobře z USA odletěli. V Praze bohužel mrzne a silně sněží ale Ruzyně příjímá.
Než vyrázíme koukáme na net a bohužel mají hodinu zpoždění. Nevadí jedeme tak jak bylo domluveno, nějak to dopadne. Máme vše. Foťák, náhradní baterky, malé coly - na letišti jsou strašně předražený a pár stravenek do Mekáče.
Na letišti jsme poměrně brzo, jdeme se podívat na terasu. Strašná zima a stejně vidíme jenom pluhy na runwey. To je blbí.
V hale je trochu zmatek. Nic nepřistává, všichni krouží nad Prahou. Hromadí se tu lidé co na někoho čekají. Přistávací časy letadel se mnění každých 5 minut. Po hodině je jasné, že se neuvidíme, hlavně aby stihli přestup. Na informacích nám dali info - MOŽNÁ přestup stihnou:-). Rozdělujeme se. Táta sleduje odlety a já přílety.
Čas vypršel. Pokud letí tak letí, jinak na nás mají spojení. Kdyby se něco stalo, můžou se ubytovat u nás. Ale stihli to a vše dobře dopadlo. A možná - možná až poletí domů, tak poletí o den dříve a budou u nás přes noc:-)

Czech National Anthem

2010-09-09T07:57:00.010+02:00

Protože je možné, že na můj blog mrkne i někdo na druhém konci světa. Chtěl jsem ukázat ten kousek planety, který se nazývá Czech Republic. Dlouho jsem nemohl na nic přijít a pak mě to napadlo. Hokej! S tátou jsme byli na vloni na finále hokejové ligy a je neuvěřitelné jak při prvním slově hymny všichni stichnou.

Tak tedy česká hymna

http://www.youtube.com/watch?v=9FaIsRxP2IQ

také trochu hokeje:-)
videa si musite skopírovat do prohlížeče, nejde mi udělat odkaz.

http://www.youtube.com/watch?v=xa0gvq9d054&feature=related

Pro anglicky mluvicí lidičky.

http://www.youtube.com/watch?v=fomLIfYKccs&feature=related

Tak se na tu naší republičku podívejte

http://www.youtube.com/watch?v=WH3ona1LIdk&feature=related

A někdy je docela dobrý být čech, hlavně když vyhrajeme v hokeji:-)

A na toto si pamutuju, to byli nervy.
Jsme sice malý ale nikdy nic nevzdáme!I když to soupeř psychycky neunese.

http://www.youtube.com/watch?v=8S2JaIeA708

Nechci jmenovat ale i Kanada to nezvladla:-)

http://www.youtube.com/watch?v=J0sZjtc065Q&feature=related

A když už neni síla, je vůle. jsme prostě takový:-)

http://www.youtube.com/watch?v=fEt-VjyWq4Q

http://www.youtube.com/watch?v=7yMUjn-vcoA&feature=related

Jsme nejlepší na světě! We are the best in the world!

http://www.youtube.com/watch?v=ypwnqKsXpbY&feature=related

Nu co říkáte, jsme dobrý ne? :-)

Rozhledna

2010-08-28T15:14:00.009+02:00

Jednoho dne jsme si řekli, že se půjdeme podívat na rozhlednu, která je od chaty asi 1 kilometr a moc lidí i ni neví. Je zní nádherný rozhled na všechny strany a je vidět asi 40 km daleko:-)
Jediný co my vadí, že se musí pořád do kopce:-)

Tak do takového kopce pořád lezeme. V dálce se již otvírá pohled na Benešovsko. Taťuldas říkal, že bývalo vidět Konopiště ale už nějak zarostlo.

Táák jsme tady, ještě vylézt pár schodů a můžeme se kochat.

No je to tedy kopeček ale zpátky to máme z kopce. Už se těším budeme večer opékat buřty.

Vosy na chatě

2010-08-27T18:52:00.008+02:00

Prázdniny pomalu končí a spousta plánů a plánků, které jsme s taťuldou měli nevyšla ale zase byli jiné akce a byla docela sranda.
Tak tedy do chaty jezdíme málo a tak jsme si řekli, že letos jí dáme do kupy. Přijedeme do chaty a v horním patře vosí hnízdo jak fotbalový míč. Utečeme ven a 3 metry od chaty další vosy, tentokrát v zemi. Sice jsme na chatě přespali ale vosy v noci strašně hučeli, protože bylo vedro.
Co dělat no, koupili jsme prášek a nasypali to do hnízda. To veliké nemáme vyfocený a v zemi vosy také moc né. Protože se jim to nelíbilo a zle lítali okolo.

No vyhráli jsme a mohli jsme začít normálně odpočívat:-). Taťulda sice pořád něco dělal ale já mám prázdniny néé? :-)

NASA

2010-04-17T01:18:00.003+02:00

Strašně dlouho jsme na blog nic nedali a já bych to rád napravil. Tentokrát trochu netradičně ale mě to připadá dost zajímavý. Je to již delší čas, mi tatínek zničeho nic povídá jestli chci vidět živě start raketoplánu. Je to opravdu něco. A kde se to dá vidět? NASA má vlastní televizi.
A co tam dá vidět? Vše. Třeba ten raketoplán (bohužel už moc nepoletí), protože kamera je přidělaná přímo na něm a vy vidíte jak se Země vzdaluje. Skoro okamžitě je vidět celá Florida a za cca 40 sek. jsou vidět celé USA, kus Mexika a Canady.
Užasný jsou i záběry když se připojují k ICC (stála kosmická stanice), která je veliká asi jako panelák:-)a je na ní stálá posádka.
Na ní jsou samozřejmě také kamery, takže vidíte co tam ty lidé dělají a občas je vidět zeměkoule a když se budete dívat 80 minut, tak jí celou obletíte:-)
Vřele doporučuji se tam mrknout.

http://www.nasa.gov/multimedia/nasatv/index.html

vánoce s kaprem

2010-01-25T01:16:00.006+01:00

Ono není kapr jako kapr. Ná vánoce má být kapřík ale mě ryby moc nechutnaj a hlavně mají moc kostí. Říkal jsem to tátovi a on řekl, že něco vymyslíme. Na štědrý den večer, vzal kuřecí řízek, všelijak ho naklepával a ořezával. Dokonce si přinesl i foťák. No byl jsem na tu záhadnou večeři opravdu zvědavý a docela jsem čumněl. Tomu neuvěříte, dostal jsem kuřecí řízek, který vypadal jako kapr a samozřejmně bramborový salát, co jsme spolu dělali.

Mrkněte na pár fotek. Mě se ten řízkový kapr moc líbil a fakt byl neuvěřitelně dobrý.

Prostě vánoce s taťuldou jsou vždycky moc hezký.

Hokej

2010-01-24T01:42:00.003+01:00

Je to už docela dávno, co jsem napsal poslední příspěvek. A tak se to pokusím napravit. Před vánocemi přišel taťuldas domů a zeptal se. Nechceš jít na hokej? Chvilku jsem přemýšlel na jaký klub a táta řekl, že na Finy. Tédy národní mužstvo, to nehraje v Praze každý den.

Těšil jsem se, bylo docela narváno a všechno bylo jiný takový slavnostnější. Všude rozdávali vlajky a na obličej nam nalepili malé vlaječky. Zápas to byl pěkný vyhráli jsme 2:1 v prodloužení:-) Začátek se ale uplně nevyvedl. Nejdřív se hrála Finská hymna a když hráli naší tak se něco pokazilo a nedohráli jí celou. Vznikl trochu chaos ale vše se uklidnilo, když se začlo hrát. Tentokrát nemám fotky. Nahrál jsem malé video a pokud to pujde vložím ho.

Další přízpěvky dám snad častěji. Ale škola je čím dál tím náročnější.

http://www.youtube.com/watch?v=6ndRNFRsjLA

Postcards from USA

2009-12-03T15:05:00.004+01:00

Neuvěřitelné ale podařilo se. Přišel poslední pohled stáu v USA. Mám již tedy všechny státy ameriky. Kdyby jenom to. Přicházejí z celého světa. Všem lidem co si na mně vzpomenou moc děkuji. Bohužel se stává, že maily,které jsou na pohledech napsané jsou nefunkční a tak nemůžu poděvat. Pokusím se alespoň takto. Já vím, těžko si někdo v americe přeště poděkování česky. Ale v posledním pohledu mně prosí abych řekl zda je kolekce kompletní. Ano už ano. A veliké poděkování musím poslat naší známé, která tuto akci vymyslela.

IVETE BUCK

No a pokud se snad někdo podívá. Je to poděkování do státu RI a nejen tam,všem!

Hello....

I received your card from RI and this postcard completed my collection ofthe United States! Thank you so much for being part of this fantasticproject! It is so nice to have such good friends all over the world!Sincerely, Petr.

Rok

2009-10-30T12:27:00.007+01:00

Už je to celý rok co nám pomohla Iveta založit můj blog. Nejdřív jsem nevěděl co na něj umístit ale za 1 rok se událo tolik věci. Byl jsem ve Francii a Belgii a skoro se dokončil projekt POHLED o kterém se psalo v americe v novinách. Jo, už mi chybí jenom jeden stát z celých USA. Taťulda mi slíbil, že až bude kolekce kompletní tak to oslavíme a chodí mi pohledy nejenom ze států ale z celého světa. Mrkněte sem -

http://postcardsforpetr.blogspot.com/

Amerika je velmi zajímavá. Mám spoustu fotek, pohledů a krásný atlas ale strašně rád bych alespoň malinko viděl na vlastní oči. A já vím, že se o to tatínek pokusí i když vše tají. Taťuldas je moc hodnej a dokáže snad všechno. Ale nechci to zakřiknout. I když se učím anglicky a už i pochytím nějaké to slovíčko když někdo mluví, neumím napsat vše správně a tak poděkuju všem česky a hlavně Ivetě ta česky umí:-). Canandaigua mi připadala jako zajímavý městečko na které jsem koukal pomocí Google Earth ale žádná satelitní fotka neukaže tolik jako jedna fotka od Ivety. Je to moc krásný městečko.

Pokusím se o malou prezentaci a snad tam dostanu i zvuk.

Tak to jsem já za celý rok. Jsou tam 2 fotky, které jsou starší ale já je mám moc rád. Já v Tatrách a můj malý řidičák. Omlouvám se za trvalý zvuk ale ještě neumím udělat aby šel vypnout.

Za ten rok jsem poznal spoustu hodných lidí. Všem děkuji a držte mi palec s amerikou. Třeba to vyjde.

Péťa Gutweil

Rádio

2009-10-26T21:14:00.012+01:00

Máme ještě jednu skoro starožitnost a to je rádio. Je staré přes 50 let a pořád hraje. Sice trochu šustí a dají se naladit jenom střední vlny. A dokonce na těchto záhadných vlnách vysílají rádia. Je to přístroj jak z jiné planety. Baterky do něj nejdou jen tak dát. Musíte je zabalit do papíru aby se nerozeběhly a až potom citlivě vložit dovnitř rádia. Je takový robustní, když si uvědomím, že daleko lepší rádio mám v mobilu:-)

Ostatně mrkněte samy na tento technický zázrak.

Tak toto je Tesla t2800 B2. Nojo je to české výroby:-)

Jak se do toho leze. Aha ma to patentku. Chvilka napětí.

No teeedy. To jsem v živote neviděl. Nepoznávám vubec nic. Dokonce je tu volnej kabílek. Podle tatínka to nevadí, protože je to uzemnění. Prý je nejlepší druhý konec přidělat na kamna. Nechápu. Myslel jsem, že stačí otočit knoflíkem.

Vložit baterky je horor.

A je to. Ještě pustit, naštelovat hlasitost.

Pokusit se něco naladit...

A poslouchat.

HAD

2009-10-25T17:05:00.006+01:00

Je to už asi 2 měsice jsme byli s tatínkem na návstěvě u jeho sestřenice. Mají doma veliké terarium a v něm ještě větsiho hada. Chtěl jsem ho na chvilku vyndat ale had nechtěl zpátky a zalezl za nábytek. Má strašnou sílu, je to nějaky škrtič. Takže se nacpal za televizi a už nevylezl. Museli ho pak nějak vyndavat. Má také obrouvskou tlamu, škoda, že jsme nemněli s sebou foťák. A když jsme odjížděli dostal jsem kůži, kterou před týdnem svlékl.

Je dlouhá něco přes 2 metry. Posuďte sami. A to ješte poroste, je to háďatko.

Museli jsme ji složit, celá se nevejde na fotku.

Našemu kocourovi nedá ta kůže spát. Je strašně zvědavej ale kdyby ho viděl v realu určite by utekl.

Foťák a petrolejka

2009-10-25T00:45:00.013+02:00

Staré věci nemusí být vždy špatné. Nedávno tatínek uklízel a přinesl mi ukázat foťák a petrolejku. Copak petrolejku znám ale ta černá krabice vůbec nevypadala jako foťák. Tatínek mi ho rozložil ale ani on už sním fotit neumí.Vždyt ten přístroj je snad starší jak on. Musí se tam toho hodně nastavovat. Je na film a ten film se musí ručně posunovat. Šílený.
V petrolejce byl ještě nějaký petrolej a tak jsme jí vyzkoušeli a funguje. Nevím zda se to hodí na blog ale poslední dobou se toho u nás moc neděje až na to, že jsem uklouzl a natáhl si šlachy na ruce.

Tak toto je ten foťáček. Jestlipak víte co je tam napsáno. Prý "Ljůbitel 2". No musíme tomu věřit já azbuku neumím.

Fotit s takovým přístrojem neni žádná sranda. Musíte se do něj koukat s určitý vzdálenosti, jinak nic nevidíte a hlavně ze zhora. Nahoře se otvírá taková komůrka. Ted zrovna vidím taťuldase jak mně fotí.

Petrolejová lampa. Tak to neni až tak neznámé. Na chatě jí máme také. No ale mně se líbí a tak tady je.

Ostrý test. A vidíte funguje.

Odjezd a bloudění

2009-10-05T10:49:00.003+02:00

Týden utekl jako voda a táta musí do práce. Poslední fotky Gentu, balíme a v 00:16 hod. vyrážíme. Jedeme takto v noci abychom do Německa přijeli co nejdříve. Cesta ubíhá v pohodě a najednou Brusel. Na okruhu je dost blbí značení a my v jíždíme do cetra. Nevadí pojedeme pořád rovně snad ho projedem, vypadá to dobře jedeme snad 10 tunely a nejednou před námi ruský kolo a nějaká pouť, dál to nejde. Brusell je veliký, raději se otočíme a pojedeme jak jsme přijeli přes Andwerpen. A zase 4 pruhy a nesmyslná města na značení, raději zaze zajíždíme do centra. Tady je to ještě horší. Tatínek kouká jestli neuvidí taxikáře nebo policajta ale nikde nikdo. A najednou ohromná budova a u ní 17 pocejních aut. Tátínek bere mapu a jde se poradit. Za 10 minut přišel a doslova mně šokoval, nenašel jedinýho poldu. Jedeme na blint a zázrak malinkatá cedulička RING s pidi šipkou. Dostáváme se znova na okruch a vybíráme si jiný exit a ouha jedeme do Holanska. Zastavujeme na dálnici, tatínek chvilku študuje mapu a pak sjíždíme do malinkatých vesniček. Začínám se bát, že se nedostaneme domu. Chvilku kličkujeme a jsme zase na okruhu. Najednou tatínek vykřikl Breda tam musíme. Nechápu, je to v Holansku ale raději mlčím a skutečně nás to vede na správný výjezd. Jsem strašně unavený. Konečně A 13, ta nás navede přes Holansko do Německa. V Holansku tatínek zajíždí k pumpě, pobíhá okolo a nic nekupuje. Mají zavříno a pohledy nemají. Nevadí.

Do Německa vjíždíme s 3 hodinovým spoždním, už svítá. Nikdy mně nenapadlo, že budu rád když uvidím ceduli Aachen :-). Čeká nás přejezd přes celé Německo...usínám. U Frankfurtu se budím a to je pohled nad námi je letadlo jak kráva. A je jich víc. Snažím se to natočit na mobil, kameru nemáme. Za Frankfurtem bliká na tabulích kolona a je tu. Raději jedeme k pumpě a odpočíváme. Kolona byla k vůli nehodě kamionu. A pak už se nic nedělo, táta u Bamberku usnul na odpočívadle asi na 30 min. A najednou cedule Prag, sice máme ještě tak 300 km ale je to už veselý. A zničeho nic hranice a cedule Česká republika, jsme doma a je to vidět, před námi ve všech pruzích jedou kamioni. Snad 8 minut. No a to bude vše z naší cesty. Cestou do Prahy se už nic nestalo. Akorát si u Berouna kupujeme v KFC twistra.

Bylo to hezké, Belgie se mi moc líbila ale nebýt kamaráda Ivety Martina, těžko by jsme se tam těžko někdy podívali. A já doufám, že si všichni tento blog přečtou a tak:

MARTINE MOC DĚKUJU!!!

Konec Evropy

2009-09-05T16:06:00.007+02:00

Nadešel den, kdy jsme mněli v plánu vyrazit k moři. Do přístavu na ponorku. Tak jsme vyrazili a já jsem tatínka ukecal abychom jeli do města Ostende, úplně na konci Evropy a podél pobřeží. Najednou zácpa auta se nehýbou ani o milimetr. Jsem trochu smutný, asi je tam nehoda a nikam se nepodíváme. Ovšem vše se rozjelo a oni mněli zvednutý most, jela nějaká veliká loď. Jedeme dál a to musím popsat vlevo je takový val a pak moře! Podél valu jezdí tramvaj (to je neuvěřitelný) a v pravo je město. Tatínek chtěl zaparkovat ale nebylo prostě místo, nakonec se jsme jedno našli. Jenže je to takoévá dalnice musíme najít nějaký orientační bod. Jasně budova s vlajkami a dětské hřiště. To najdem. Parkujeme na konci Evropy, dál to nejde. Je tam sice někde anglie ale neni vidět-:) Ostatně za anglii je amerika. Tam se autem nedostanem ale snad letadlem určtě!

Jenže my máme jenom plavky ani ručník, nevadí koupíme. Je tu takové náměstí a obchody z věcmi k moři. Jdeme do takového velikého a hadejte co jsme tam našli (teplota cca 30 st.) ZIMNÍ BUNDY!

Nakonec kupujeme kraťasy a ručníky. Převlíkli jsme se v autě. Jdeme na pláž, paráda je to jako na Corfu ale je odliv (to naštve). Je tu velikej přes 20 metrů. Moře je podle táty studený. Jsme tu asi něco přes hodinu, já jsem zapomněl mobil v autě a tak fotí jenom táta na foťák. Dostal jsem ho do moře a je s ním sranda, cákame apod. Vrátíme se na břeh a všechno máme ale tátovi chybí ponožky:-) Musím se moc smát. V dálce se objevil černý mrak a začala okolo nás jezdit pobřežní hlídka, všichni musíme z vody, co se dá dělat.

Táta se ještě šel se podívat na nějaký německý bunr z války a jedeme zpátky. A mně zabolela noha a pak auuu něco mně píchlo, vypadá to jako včela ale neni to včela, snad nejsem alergickej. Nejsem, nic mi neni:-) Doma u Martina mi to táta potřel nějakou mastičkou.

No tak to bude asi vše o procházkách. Gent je krásné a klidné město. Mají tu i přístav, který je údajně spojen z mořem. Byli jsme tam, je to hezký. Každému můžu doporučit ho navštívit. Sám bych se tam rád někdy vrátil!

Fotky dodám příští týden:-)

Tak to je naš zázrak. Dál nešlo jet, za tím valem je moře:-) Jsme na konci Evropy.

Moře a prý studený...cha, nějaká teplota mně nemůže odratit.

To jsem já a pobřežní hlídka. Musíme všichni z vody, nevím sice proč ale co se dá dělat.

Tak toto mně dostalo. Jdeme si koupit kraťasy a ručník a první co najdem jsou zimní bundy. Taťuldas prohlásil, že tu mají studené moře:-)

Gent, táta a já

2009-09-05T15:10:00.005+02:00

Tak mi nastala škola a máme toho hodně musím tedy dokončit tu naší velikou akci Belgie. Nuže:-)

Máme zaparkováno a vybaleno, jsme sice unavený po dlouhé cestě ale jdeme se hned projít. První zjištění je, že po 18 hodině toho moc nekoupíme. Nevadí máme něco s sebou. Je to tu krásný a takový klidný. Lidi tu hlavně jezdí na kole. Všude kam se podíváš je pruh pro kola a mají vlastní semafory. Né jako v Praze, jezdit mezi auty.

Jdeme se projít na nádraží a tatínek chtěl najít nějaký plán MHD, mapu máme kvalitní ale nevíme co kam jede. U nádraží nacházíme parkoviště na (podle mně) několik tísíc kol. To jsem v životě neviděl.

Další 2 dny máme naplánováno prozkoumat Gent. Je to veliké město. Jedeme tramvají číslo 1. Uvidíme kam nás doveze. Tramvaje tu mají lepší a horší než v Praze. Nízkopodlažní je lepší, je hezčí a ůplně tichá u nás rachotěj. Taková starší je také hezká ale chybí uprostřed dvěře, blbě se leze ven. A tatínek konečně objevil informační centrum a pozor anglicky si řekl o plánek dopravy (on se nezdá). Večer si rozložil plán města a dopravy na zem a dokázal se pak další dny oriemtovat kde jsme a jak se kam dostat.

I když v Gentu jsou nějaké mezinární slavnosti a tramvaje mají výluku. Oni to hlásí ale francouzky (trošku taťuldu rozhodili). Slavnosti jsou asi zajímavé, odpoledne sem přijíždí strašně moc lidí, podle mluvy z Holanska, německa, francie a co já vím. Češi tu nejsou až na nás! A to musím říci, moc jsme se smál. Narazili jsme na takovou věc, táta si myslel, že je to nějaká divná socha. V Praze u Vltavy občas vystavují kde co ale on to byl záchod. A co víc byl to záchod i pro holky. Tatínek prohlásil zcela vážně, fakt nevím jak tam chodí holky!

Slavnosti mají i nevýhody, ksou tu krásné katedráli i domy ale všude jsou stánky, kteří zaclání abychom je vyfotili a je tu nějak moc lidí. Uděláme to jako doma, řekl táta vyrazíme v 8 ráno, to bude všude klid. Ano byl ale opravdu moc veliký nepořádek. Ale ten neudělali Belgičani ale ty turisti na slavnosti.

Jsou tu ale moc hodní lidé. Vždy nám poradí. Moc se mi tu líbí ani se mi nechce myslet, že pojedeme někdy domů. Také je zajímavé, že u nádraží je staveniště, staví nové krásné ale nikdo tu nepracuje. Za celý týden jsme tu viděli 3 lidi:-) Táta prohlásil, že mají dovču.

fotky dodám příští týden.

V Gentu ale asi v celé Belgii jezdí lidé hlavně na kolech. Škoda kolo jsme s sebou nemněli:-)My jezdili tramvajemi.

Naše oblíbená podzemní stanice tram. Byla nejblíže, kde jsme bydleli. Nad námi je vlakové nádraží.

Tak toto jsou veřejné záchody. Normálně by nás nenapadlo je fotit ale toto se jen tak nevidí :-). Byli tam k vůli těm slavnostem. No my jsme je nepoužili.

Tak tohle je sranda, normálně jdete a najednou pod vámi stříká voda. No trochu jsem se namočil.

Je tu ohromné množství kanálů. Za týden co budem by je nebylo možné projet.

Tak toto je zlomek parkoviště kol. Jsou jich tu snad tísíce. To jsem v životě neviděl.

Takových budov jsou v Gentu stovky. Nedají se prostě všechny vyfotit. Prostě je Gent hezký. Opravdu se mi tam moc líbilo.

Já a můj tatínek.

Tajemná budova. Nikdo neví k čemu je, či byla a nevede k ní žádná cesta. Je někde ve dvoře a nedá se k ní dostat.

GENT

2009-08-10T12:38:00.007+02:00

Dovolím si na popis města použít fotky a část popisu od Martina. Lépe bych to nenapsal. Samozřejmně vlastní zážitky uveřejním také:-)

Charizmatické město GENT,jenž se nachází na soutoku řek LEIE a Šeldy a jež je často přirovnáváno,pokud se týká krásy jeho památek a neobyčejné atmosféry,k Paříži.V šestnáctém století patřil Gent k nejbohatším městům celé evropy a je to i náležitě vidět.Rozkvět mu přinesl zejména obchod s textilem a bohatí měšťané byli k němu skutečně štědří.Ve středověku byl Gent co do počtu obyvatel nepatrně menší než Paříž a větší než Londýn.Dnes je universitním a také přístavním městem.V přístavu púsobí automobilové společnosti Honda a Volvo.Volvo dokonce v přístavu vyrábějí a Honda sem dováží auta ze Spojeného království,Japonska a USA.Gent má taky největší městské centrum bez automobilového provozu v Belgii.Veškerý vjezd automobilů je tu jen na zvláštní povolení a musím říct že je to úžasné nemuset být stále ve střehu,zvlášť v tak velkém městě.O ovzduší ani nemluvím.Spousty restaurací,kavákniček,barů ale i obchůdky s místními specialitami nedají peněžence vydechnout.Je zde tolik museí,že dva dny na jejich obhlídku nestačí.No abych to nějak uzavřel:Gent je moderní a zároveň romantické město obléknuté do historického kabátu i atmosféry.

BELGIE aneb cesta Praha - Gent

2009-08-06T10:12:00.008+02:00

Ani nevím jak začít. Tatínkovi přišel meil od Ivety, které psal její kamarád, že by nám půjčil zadarmo byt v městě Gent. To prostě musíme využít, kdy se podíváme do Belgie? Ale jak se tam dostat? Vlakem a letadlem - moc drahý, autobusem? To vypadalo nadějně ale nakonec i autobus byl předraženej a končil na opačné straně města. Pojedeme autem. Paráda, snad vydrží tam a zpátky minimálně 2OOO km.

Den odjezdu: Táta zbalil ani nevím jak, prostě najednou bylo zbaleno. Plán byl vyrazit ve 3 hodiny ráno. Máme mapy, popis trasy,nezbytné pojištění a asistenční kartu na auto, kdyby něco. Máme i půjčenou navigaci ale ta končí v německu:-) ODJEZD! Akce Gent začíná! Odjíždíme v prudké bouři ale za Prahou to přešlo. Navigace nechce pochopit, že pojedeme přes Plzeň. Chvilka nastavování a pochopila to. Čeká nás 1OOO km po trase Praha - Plzeň - Norimberg - Frankfurt n. M. - Kolin (Koln) - Aachen - Brusel nebo Andwerpen - Gent.

Hned v Německu, pár metrů za bývalou hranicí (nikde nikdo, prázdná budova v lese) nehoda. Stojíme asi 25 minut (tatínek usnul). Asi po 220 km ubyl benzín, musíme natankovat ale jaký benzín? Vybíráme zelenej s číslem 95. Za městem Wurzburg jsem usnul. Pojedeme ted pořád rovně asi 400 km. Cesta ubýhá tak, že pravidelně tankujeme a kupujeme colu:-). Znova jsem usnul, děláme si delší přestávku asi 3O min. Zase prší ale proti nám je kolona, která se jen tak nevidí, už jedeme proti nim 90 km a pořád kolona.

U Kolína (máme za sebou 680 km) mě táta budí, máme závadu. Svítí kontrolka. Nějaká lamda sonda, nevím co to je ale to blbí. Zastavujeme u pupmpy a mně napadlo. Co vypnout a zapnout motor. Sice to nepomohla ale kontrolka, která svítí je, že máme málo vody v ostřikovači. To snad neni možný! Skoro stejný kontrolky vedle sebe!!!

Tatínek prohlásil, že se zblázní a jeli jsme dál. Míjíme Aachen za kterým tankujeme asi 17 litrů. Jedeme a najednou Holansko. Ani nevím jak jsme tam vlítli:-) Holansko je placka a všichni tu jedou stejně 120 km/h. Ani rychleji ani pomaleji. Jako jsme v jeli do Holanska vjíždíme do Belgie, žádná hranice jenom cedule. Blíží se Gent, sjížíme tak jak máme, já mám mapu ale spletli jsme se o jednu ulici. Naviguji tátu abychom se vrátili a stavba! Dál to nejde. Nakonec jsem se zeptal nějakých lidí a my po 14 hodinách jsme u cíle. Spotřeba je úžasná okolo 5 litrů na 100 km. Jdeme najit Martinův byt. Je moc hezký, líbí se mi tu.

Ještě musíme zaparkovat auto. Tady se platí ale Martin nám řekl, kde je to zadarmo. Sice tu něco staví a zabrali kus ulice ale nacházíme místo. Já jsem plný energie (jsme v Belgii) ale táta je nějaký unavený. Ale má také radost...já to poznám!

Pár fotek z cesty (jenom z mobilu).

Nehoda v Německu. Pár metru za hranicí. První zdržení.

Tak sem nás zavedla navigace v Německu. Nesmyslně z dálnice. Od té doby táťuldas spíše používal mapu.

Německo se pozná hned. Všude větrník.

Procházka po Paříži

2009-07-27T07:13:00.007+02:00

Ráno vstáveme brzo a jdeme na snídani. Normálně moc nesnídáme ale tady vše moc dobrý a tak jsem všechno snědl. Taťuldas měl radost.
První věc. Vyrazit na Eiffelovku dokud tam nejsou moc lidi. Počasí nám i přeje, trošičku mrholí. Ostatní turisti budou zalezlí.
Cestou se dohadujeme jak na věž polezem. Je to jasný pěšky a do třetího patra výtahem, tam schody nevedou. No řeknu vám to je schodů. Ovšem výhled je nádherný. Byl to prostě náročný den. Ještě jsme vylezli na Vítězný oblouk, projeli se metrem bez řidiče. Jezdí to úplně samo. A koukali na běžný žicot pařížanů. Jsou to pohodoví lidé. Jenom je šílený jak jezdí. Na to by člověk potřeboval kameru a ne foťák:-). Prostě Paříž se musí vidět!

Trasa metra číslo 14. Nemá řidiče a jediná je trochu hezká.

Z Vítězného oblouku je krásný výhled.

Upně normální náměstí. Motorky jsou tu všude. Ostatně ve špičce se už do ulic nevejde jedinný auto.

3OO metrů nad zemí. Výš to nejde. Normálně se okolo nás udělal mrak ale dole bylo hezky.

Paříž

2009-07-03T14:26:00.012+02:00

Jsme tu. Ahooj Paříži! Musíme sice vystát dlouhou frontu na lístek na metro. Chvíle dohadování a máme jak mapy tak lísky. Dostat se do metra je trochu oříšek, museli jsme to okoukat. Strčíte lístek do turniketu on zmizí a vyleze na druhe straně, můžete jít. Pařížské metro než si něj zvyknete šokuje. Je malé, dost špinavé a je tu strašný dusno. A přijela souprava, která mněla pneumatiky. Jedeme 2 stanice, vůbec se tu nedá dýchat. Otevřít dveře je další rébus, žádné tlačítka ale klika. Taťuldas zalomcoval dveřma a ty se otevřeli.

První úkol - najít hotel. Vylezli jsme na křižovatce a prostě musím říci - Paříž je krásně šílená. Všichni tu troubí a motorky jezdí i po chodníku. Totalní chaos. No ,hotel jsme našli, ubytovali a personál uměl slovensky. Mně to zní jako polština ale taťuldas byl ve svém živlu, alespoň nemusím mluvit anglicky.

Máme hodinu než nám uklidí pokoj. Jdeme se projít. Chtěl bych coca colu ale oni jí tu jen tak nemají, všude samá francouzká limonáda. Jsme z vlaku strašně unavený, vracíme se na pokoj a já hned usnul. Táta hned vlezl do sprchy.

Odpoledne táta připravil trasu. Prostě jenom omrknem kde co je a zítra to prolezeme. Musíme také najít schránku, chci poslat pohled Ivetě. Nikde neni ani u Louvru, kde táta chtěl vidět Monu Lisu. U vstupu nás rengenují samopalníci ale vstup je nezkutečně drahej. Ani u Vítězného oblouku. U oblouku to byla sranda. Nedá se tam přejít kruhový objezd má snad 10 pruhů a klasicky tu každý jezdí jak ho napadne. 30 minut minut jsme hledali podchod. Už jsem myslel, že ty lidi u něj tam žijí na věky:-)

Jsem už moc unavenej ale v dálce je vidět Eiffelovka a tak plánujeme cestu metrem a jedeme se na ní podívat. Je to krásná trasa, jedede venku asi na ůrovni druhého patra, přejíždíme Sennu po mostě. Eiffelovka je najednou nějaká větší. Počasí se dramaticky mnění, přehlala se prudká sprška. Počasí mě nemůže odradit, za chvilku přestalo pršet ale mrak je černej až hrůza. Jdeme!
Ta věž je obrovská opravdu mamut. Času je ale málo, vyfotit a do hotelu. A je to tady blesk, rána a voda doslova teče - nekape. Neni se kam schovat, nadá se nic dělat. Dokonce i prodavači deštníku zmizeli. Vbíháme do metra, kde vypadáme divně. Teče z nás voda. Jako kdyby jsme spadli do řeky. A tím končí první den. Už nikam nejdem. Koupili jsme asi metr dlouhou bagetu, obrovský jahody a KOLU! A našli jsme schránku.

V hotelu je problém. Noční smněna umí jenom aglicky. Uf ale zvládnul jsem to:-)

Turnikety.

Souprava je průchozí a má pneumatiky.

Louver. Tam dál je Mona Lisa ale lísky jsou dražší než noc na hotelu. Podívám se na ní na internetu.

Vítězný oblouk. Dostat se k němu. To je zážitek:-)

Tak toto slavná Eiffelovka. Fotky jsem převzal z mého blogu

http://postcardsforpetr.blogspot.com/

, který spravuje Iveta. http://www.lakeviewphotography.com/ Také ty fotka upravila. Je moc šikovná.

Leje.

Cesta do Paříže

2009-06-24T14:04:00.010+02:00

Tatínek umí prostě překvapit. Přijde domu z práce a jako by se nechumelilo, řekne "nechceš jet do Paříže?" Je jasné, že ano. Cesta bude trochu složitá. Pojedeme vlakem. Nejdříve do Berlína, tam přestoupíme a pojedeme do Paříže.

Nastal den D. Na minutu přesně vyrážíme. Vlak je docela pohodlný, klimatizovaný a jede s námi 160 km/h. Člověk se ani neotočí a je v Německu. Jak se to pozná? Všude jsou větrníky na výrobu elektřiny a přišla pani průvodčí, která mluvila německy.

Do Berlína přijíždíme také přesně na třípatrové nádraží. Neuvěřitelné. Máme chvilku času a tak se jdeme na Braniborskou bránu a pak už čekáme až přijede vlak do Paříže. Pojedeme celou noc. Cestou k nám do kupé přistupují 3 němky. Jedeme strašně rychle, přes 220 km/h. Brzo ráno jsem se vzbudil a už jsme byli ve Francii.

Se zpožděním 10 minut vjíždíme do Paříže. Tak jsme tady. Už se těším Eiffelovku. První co musíme udělat je koupit lístek na metro a najít hotel. Po chvilce dohadování máme lísky a mapu a můžeme vyrazit z nádraží.

Německo se pozdá hned, samý větrník a mluví německy.

V přízemí nádraží jezdí rychlíci.

První a druhé patro je plné obchodů.

V posledním patře nádraží v Berlíně jezdí metro.

Brána jak říka tatínek z druhé strany. Mně připadala ale uplně normálně, jako brána.

Paříž nádraží a hned vedle stálo slavné TGV. No musel jsem si na něj sáhnout.

Paříž nádraží. Jsme TADY!! Ještě se tu nějak vyznat a najít informace. A vzhůru do Paříže.

Iveta a kluci II

2009-05-30T16:19:00.015+02:00

Ano nastal dlouho očekávaný den. Jedeme za Ivetou a klukama do Rožnova pod Radhoštěm. Cesta celkem utekla i když jsme jeli skoro 5 hodin. Hrozně jsem se těšil. V Rožnově jsme si zavolali a společně vyrazili do takové restaurace s dětským hřištěm. Bylo to opravdu super. Jesse a Lucas jsou správný. Je s nimi stranda.
Přivezli jsme Ivetě ukázat poslední pohledy, které došly. A je jich opravdu hodně. Také bylo domluveno, že nás vyfotí. Ona je totiž výborná fotogravka. Je také moc hodná. A opravdu na závěr setkání jsme se vyfotili na kamenech. Bylo to zajímavý, nikdy předtím jsem se nefotil takto profesionálně. Místo plánovaných 2 hodin setkání jsme byli spolu 5 hodin a i ty utekli strašně rychle. Zamávali jsme si vyfotili poslední fotky a už jsme museli. Snad se s klukama ještě někdy uvidíme. Cesta domů byla delší, protože hodně pršelo.
Fotky mam zase z mobilu. Tatínek sice vezl s sebou foťák ale zapomněl na něj:-)

Lucy je spravnej co?

Lucas je taky užasnej. Je to obrovskej borec.

Tak to je můj tatínek a Iveta. Mimochodem ta mně naučila na blogu.

Příprava na focení. Neni to žádná sranda, různě musíte sedět nebo stát i třeba nepohodlně:-)

To je fotka co? Krásný ale neni ode mně. Je od http://www.lakeviewphotography.com/ Na odkaz se určitě podívejte, jsou tam nádhérný fotky!!

Tak už se musíme rozloučit, poslední fotky. Je mi najednou malinko smutno. Končí pěknej den. Ale určitě si ušetříme na letenky a uvidíme se:-))!

Nazdar kluci Buckovi. Péťa

Štola den druhý

2009-05-23T18:32:00.007+02:00

Druhý den jsme se vypravili již známou cestou do štoly, která se jmenuje štola sv. Antonína Paduánského. Je stará přes 3OO let a je úplně neznámá. Nikdo o ní nevěděl. Pán co provádí a znal mého pradědy bráchu nás poznal a hned se k nám hlásil. Šel by s námi i sám ale přišli jěště další 4 lidé. Dostali jsme baterky, takový na kabelu a zdroj jsme si dali na opasek. Neni tam světlo. Tatínek musel podepsat, že jdeme sami za sebe jak se říká. Nebo tak něco.
Z venku vypadá vchod jako každý jiný ale ve vnitř je to zajímavý, také proto, že zde neni scětlo ale svítí se baterkama. Zatopená část je 80 m hluboká a voda je tu absolutně čístá. Dá se pít.
Jsou tu krápníci 300 let starý a jsou velký asi 3 cm. Ale jak tu chodí lidé asi zaniknou. Co byla síla tak to byl vástup po soustavě žebříku do horního patra. Statínkem jsme to vyletli v pohodě ale někteří se báli a lezli strašně pomalu. V horním patře je východ a tatínek se mohl ještě podívat na konec štoly, který byl částečně zavalen.

že by kousek zlata? Asi ne.

Krápníček. A pozor za pár let nebude. Bude to unikátní fotka.

Drsný co a takových žebříků je tam 7.

Štola první den

2009-05-17T20:37:00.003+02:00

Zase jsme jednou vyrazili s taťuldou do chaty, kterou máme kousek od městečka Jílové u Prahy. Jezdím tam moc rád. Je to tam hezký. Tatínkovi se nechtělo nic dělat, dokonce vytáhl a pověsil mezi stromy takovou síťovou houpačku. Domluvili jsme se, že se půjdeme podívat do bývalé zlatonosné štoly. Ono těch štol je tam strašně moc ale jenom pár je jich přístupných. Koupili jsme si lístky, dostali přilby a takový kabát abychom se neušpinili.

Taťuldas si povídal s pánem co prováděl a zjistilo se, že mého pradědy brácha zde dělal shteigra (štajgra). Je to něco jako vedoucí nebo tak něco. Dokonce se o něm psalo v knížce, kterou tam prodávali.

Po asi 10 minutách jsme vyrazili do štoly. Oni jsou to vlastně štoly 2 jsou souběžný, protože zlatá žíla prý takto vedla skoro vždy. Tato štola pochází ze 14. století a je dost dlouhá. Je tam dokonce zatopená původní výdřeva a žebříky 27 m hluboko.

Cesta ke štole vede přes kopec, kde je nádherný výhled na řeku Sázavu.

Použijeme značenou zkratku přes les:-)

místy to vypadá nebezpečně.

No je to zažitek. Zítra prý půjdeme do druhé štoly, která je drsnější. Už se těším:-)

Iveta a kluci

2009-05-05T09:30:00.005+02:00

Ano nastal dlouho očekávaný den. Iveta přiletí do Čech i s klukama. Těšil jsem se a byl jsem i trochu nervozní. Chtěl jsem poděkovat za pohledovou akci, kterou pro mně vymyslela a která je fakt dobrá. Je neuvěřitelný kolik lidiček na světě a hlavně ve Spojených státech mně zná. Ale nestihl jsem to. 2 hodiny našeho setkání utekly jako voda. Škoda ale snad se povede a uvidíme se ještě.
Fotek mám málo. Táta nechal samozřejmě doma foťák. Použil jsem tedy mobil. Oni ty fotky nejsou kvalitní. Ale mám z nich radost. Pokud se nebudou někomu líbit, nebo tak něco dám je pryč.
A až někdy udělám další a lepší.

Tak tedy letiště, Iveta, táta a já nejsem vidět:-)

Všimli jste si, že nemám žádnou coca colu? :-)

Procházka

2009-04-24T20:41:00.002+02:00

Minulou sobotu jsme se byli projít, prostě cournout. Původně jsem chtěl jet s taťuldasem na kole. Docela daleko podél Vltavy tak asi něco okolo 30 km. Strašně mně to baví ale mám pořád sádru a tak na kole moc nemůžu. Vyrazili jsme na tedy procházku. Ono se řekne v Praze a kam? Je to neuvěřitelný ale táta to vždy nějak dokáže. Prostě z místa, které dobře znám najednou vnikneme do pidi uliček, kde je málo lidí a já ztratím orientaci kde jsme. Někdy mně to i štve, protože je to malý prostor a vždy vylezeme někde u metra nebo tramvaje. Ale fakt nevím kudy chodíme. A co je téměř neuvěřitelný nejsou tam turisti :-)

Na jednom ostrově jsme našli dokonce soutěž v kuličkách. Já nevím jak se to hraje a táta mi řekl, že naposledy to zkoušel ve školce ale lidí hrálo dost.

Hokej

2009-04-17T09:39:00.004+02:00

Byli jsme na hokeji. Zní to jednoduše ale až tak jednoduché to není. Taťuldas je pořád v práci a když ne tak má nějak málo času. Méně, než když jsem byl prcek. Ale vyšlo to a byli jsme na 5 finálovém utkání Slavie – Karlovy Vary. Slávia prohrávala na zápasy 1:3 a musela vyhrát. Jo ale zkuste sledovat hokej, když se pořád něco děje. Nejde prostě všechno sledovat. Kostku uprostřed, neuvěřitelnou choreografii Slavistických fanoušků a pak také hokej. Je to prostě takové ohromné divadlo, kde si nikdo neodechne ani o přestávce:-)

Mezi druhou a třetí třetinou mně táta vyfotil. Neměl foťák a tak jenom z mobilu. Mého mobilu. Mám lepší foťáček.

Když mně taťuldas fotil smál se, že mám na každé fotce colu. Oni tam nic jiného neměli, jenom pivo a colu. A pivo mi táta nechtěl koupit:-)

Sestřenice

2009-04-17T07:54:00.004+02:00

Tak k nám přijela tatínkova sestřenice Jana. Opravdu jsem se těšil až přijede, protože si jí nepamatuji. Byla u nás s nad na den přesně před 10 roky. Sice se s taťuldou pořád domlouvali, že my přijedeme nebo Janina ale pokaždé s toho nějak sešlo. Dokonce jsme se minuli o pár minut u její maminky. Ale teď se vše podařilo a musím říci, byla to paráda. Je s ní sranda. Príma je, že se snad uvidíme častěji. Byla u nás jenom chvilinku ale už se těším až znova přijde.

Fotky jsou s bleskem a bez blesku, protože se nám vybila baterka. Ach jo. Ale příště budou lepší a pokusím se vyfotit i tatínka.Nechtěl se fotit, protože by kazil fotku:-) Ale přiště se na něj domluvíme a vyfotíme!

ukazováček

2009-04-10T13:57:00.003+02:00

To zas měl taťulda jednou pravdu. Pořád říká neblbni. Ono když mám radost, tak třeba vyskočím. Prostě mám radost. V sobotu byl tatínek v práci a už tam byl dlouho a najednou volá, že už jede domů. Když jsem zaklapl mobil řekl jsem kocourovi, taťuldas jede domů a vyskočil jsem. Ujela mi noha a je se praštil o stůl. Tatínek mi to doma zavázal. Svázal k sobě ukazováček a prostředníček. A na chirulgiji řekli – naštípnutý.

Sice mám velikonoční prázdniny ale na kole nepojedeme. A ono toho s jednou rukou moc dělat nejde. Ach jo!

Tak to jsem já po příchodu od doktora.

Hawaii

2009-04-03T07:42:00.005+02:00

Nedá mi to abych se nezmínil o pohledu, který mi přišel z druhé strany naší planety. Z Hawajských ostrovů. Tak nějak jsem nepočítal, že by mi z tohoto odloučeného kousku USA nějaký přišel ale podařilo se:-)

Že je na Hawaji krásně, to vědí všichni a tak mě napadlo zjistit o ostrovech něco jiného. Třeba jak se tam dostat. Při pohledu na mapu světa je opticky kratčí cesta přes Japonsko ale nic tam nelétá. Ve vyhledávači vypadla trasa Praha - Paříž - Los Angeles - Honolulu. Doba letu 24 až 25 hodin. Síla co? A cena? Přibližně stejná, jako kdybych letěl s taťuldou do New Yorku. Kam jak doufám se opravdu podíváme:-)

Slušelo by se těmto hodným lidem poděkovat. A tak kdyby se náhodou na můj blog podívali.

Thank you for the beautiful postcard.

Všechny aktualizace můžete sledovat na blogu tatínkovi kamarádky, která celou tuto mezinárodní akci řídi:-) Mimo jiné píše se o tom i v novinách:-)

http://postcardsforpetr.blogspot.com/

Benedikt a Veronika

2009-03-30T15:24:00.007+02:00

Béďa a Veronika jsou potkani. Co je na nich zajímavýho? Všechno. Hlavně to, že je máme dočasně doma. Jako na hotelu. Tatínek se usmíval, že prý nezná delší dobu než dočasnou. Ale tyto veliký myši jak jim říká se mu také líbí.

Něco o nich: Veronika je kluk ale když se narodil, mysleli, že je holka. Oba jsou neuveřitelně chytří. Už třikrát utekli z terária i když táta vyrobil. Ted nevím jak to popsat, prostě dekl. Co mě zaujalo, že mají uši jako lidi a přední packy jsou stejný jako naše ruce. A hlavně slyšej na zavolání.
Máme také kocoura a ten se na ně chodí koukat jako na televizi. Je zajímavý, že vylezou, když jde kocour okolo a dělaj rámus aby je slyšel.

Fotky nejsou moc hezký, protože myší kluci se neradi fotí.

A kdo je kdo? Světlej je Veronika a tmavší je Dominik.

Knížka plná vzpomínek

2009-03-09T18:58:00.003+01:00

Někdy se opravdu vyplatí uklízet na chatě. Kam moc nejezdíme. Našli jsme mezi knížkami žluté desky. Jsou plné různých diplomů a akcí, které jsem s taťuldou podnikal před 10 lety! Úplně jsem na některé zapomněl. Táta mě pořád upozorňuje, mám psát co podnikám teď apod. Ale mě se libí psát o tomhle. Bohužel ke spoustě akcí nejsou fotky.

Strašně se mi líbila soutěž o supechlapíka. Dostával jsem takovou modrou průkazku s platností na rok a nebo akce poklad. To táta vždy zakopal tokovou malou truhlu s hračkami, bonbóny a různými věcmi. Pak jsme jí hledali podle mapy. Nebo když jsme jeli spolu vodu. A protože táta není žádný zkušený vodák museli jsme si zaplatit instruktorku. To byla sranda. Táta byl háček a já porcelánek. To je ten co nic nedělá. Vzpomínám si, když chvilku kormidloval tatínek, jezdili jsme dokolečka, jenom ne dopředu:-)

Také mě baví prohlížet si fotky, když jsem byl prcek. A našel jsem třeba náš výstup na kopec Chopok (2024 m) v Nízkých Tatrách. Tak na to pamatuji dobře. Táta měl takovou velikou krosnu, která byla větší než já. A asi 30 minut od chaty na vrcholu nás zastihla bouřka. Mně se to moc líbilo ale tatínek byl dost nervosní.

Tak k Tatrám máme fotky ale jenom papírový.

A toto je vrcholový tým:-)

Dort

2009-02-25T22:35:00.003+01:00

Tento příspěvek bude krátký. V sobotu jsem měl svátek. Nejen já ale i tatínek. A domluvili jsme se, že se půjdem podívat do ZOO. Jenže bylo tak strašně hnusně, že jsme nikam nešli. Nemám tedy fotky ze zoologické zahrady. Dám sem tedy dort, který jsem měl k narozkám. Byl strašně dobrej. A já ho snědl skoro celý.

HAPPY BIRTHDAY PETR!

2009-02-10T20:17:00.009+01:00

From the Bucks in the US ... Vsechno nejlepsi k narozeninam, Peto!

... a tahle je od vsech deti v Jesikove skole. Mrkni bliz a je tam prani a podpisy vsech mrnat ve skole! ... nejsou rozkosne osklivi? :-) vcetne Jesina? ;-)

Moje narozeniny podruhé

2009-02-09T16:54:00.005+01:00

Našel jsem slibované fotky. Tatínek přesně věděl, kde jsou. Je mi na nich přesně rok, jsem s maminkou a tatínkem u babičky a dědy. Mám ty fotky rád, protože jsem na nich strašně malinkej.

Nejsou dobré, tenkrát, když mi rok nebyli digitální foťáky ale takový klasický na film. A také skener nás nějak zlobí.

Ale to vůbec nevadí koukejte jak jsem vypadal.

Tak to jsem já a můj dort!

to me if it is me one year.

A takhle vypadám dnes. Poznáte rozdíl?

Narozeniny

2009-02-07T23:23:00.003+01:00

Jo dnes je ten slavný den, kdy jsem se narodil. Dneska to ale moc neoslavíme, protože taťuldas je zase v práci. Přijela babička a přinesla spoustu čokolád a jiných věcí. Ovšem jak znám tátu určitě připravil něco na příští sobotu. Je tajuplný :-)

No a tak nemám žádné fotky. Pokusím se jednu povedenou naskenovat. Je sice z dřívější doby ale moje nejoblíbenější.

Je to těžké nenašel jsem jí ale dnes mám narozky, tak si to alespoň někdo přečte. Podle taťuldase si to přečtou i na druhém konci světa

Rusko

2009-01-22T13:29:00.015+01:00

Již několikrát jsem tu psal, že mi chodí pohledy z celého světa. Teď došli i z Ruska. Rusko je neuvěřitelně obrovská země. Na jednom konci sousedí s Ukrajinou a na druhém s USA. Jsou tam velice zajímavé města, památky a co se mi libí, je BAM. (Bajkalsko amurská magistrála). To je strašně dlouhá vlaková trať. Normálně nastoupíte a jedete snad 5 dní než dojetete na konec. To si neumím představit.

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e2/Trans_siberian_railroad_large.png

Rád bych poděkoval touto cestou Nathalii, protože mail na ní mi nefunguje. Chtěl jsem poděkovat rusky a tatínek mi napsal něco, pro mně záhadnou azbukou. Ale nebyl si jist zda to ma dobře.

Спасибо за красивые открытки и письма.

Hodiny

2009-01-10T11:34:00.002+01:00

Táááák dělám takový malý pokus. Schválně, zda to bude ukazovat kolik je?:-))

Custom Myspace Clock

Vánoce a budík

2009-01-09T05:14:00.011+01:00

Na vánoce se vždycky strašne těšim. Všsechno je takové sváteční. Když jsem byl menší, tatuldas chtěl abych namaloval co bych chtěl od ježiška. Dnes, nevím jak to dělá ale vždy ví co bych si přál i když o tom nemluvím.

Na štědrý den jsem chtěl zdobit sromeček.

Sundavali jsme ozdoby a ja našel krabici ve které nebyli ozdoby ale staré věci. Uplný poklad. Stare elektronické součásky, ze kterých tatuldas, když byl jeste malej kluk stavel rádia a různé věci. To jsem vubec netušil. A hlavně velikej plechovej budik, který je starši jak táta.

Budík jsem se pokusil natáhnout a on začal tikat. Ale! Na budíku je napsáno anglicky 7 dni. A opravdu šel a šel a šel a najednou ve 4:16 hod. začal zvonit. Ovšem to byl kraval, taťuldas vyletěl a já zalezl pod deku. Taťuldas řikal, že na vánoce mam psát o vánocích ale ten budík se mi fakt líbí. Jasně, že svátečni dny byli krasný ale já to neumím moc popsat. Měl jsem radost z dárků. Hrozně rád pomahám taťinkovi dělat bramborový salát a letos jsem upekl největši řízek já. Prostě vánoce byli naprosto KRASNÝ!

Komentář

2008-12-10T12:05:00.003+01:00

Vždycky když něco umístím na blog těším se na komentáře. Znamená to, že si to někdo přečetl a dokonce ho to i zaujalo. Ovšem jeden komentář trochu vybočuje. Přišel taťuldasovi na mail od jedné známé. Koukal jsem na to několikrát. A opravdu se mi to líbí. Prostě kdo nemá reklamu na blog na bilbordu u dálnice jako by nežil.

Schvalne, tuknete tady:

http://www.venstim.cz/?ed5ee7adc7fa2050b6a6b016e00f9d30

socha svobody

2008-12-06T20:44:00.006+01:00

Tento příspěvek bude krátký. Spíše se mi povedly dvě fotky. Alespoň si to myslím. Fotek jsem udělal více ale smál jsem se a tak se nepovedli. Koukal jsem do atlasu, který mám od Ivety z ameriky a položil jsem si ho na křeslo. Chtěl jsem si něco přeložit. Najednou přiběhl náš kocour a vypadal jako když si čte. A nejvíce ho zaujala fotka sochy svobody. Máme prostě chytrýho kocoura, nejen, že umí číst ale umí i anglicky.

Můj první řidičák (my first driving license)

2008-12-02T00:31:00.005+01:00

Blíží se vánoce a taťulda chtěl abych si nějak uklidil v pokoji. Má to své výhody, to musím uznat. Kolikrát najdu věci, které jsem měl za ztracené. Jako třeba teď jsem našel svůj řidičský průkaz, který mi vyrobil taťuldas když jsem ještě chodil do školky. Má sice chybu, protože jsem se narodil 7.2. ale to nevadí.

Pamatuji si to jako dnes. Seděl jsem, tátovi na klíně řídil od chaty až k silnici naše auto. Je to asi 350 m. Taťuldas šlapal na pedáli a já řídil. Dokonce jsme jednou takto jeli na takové veliké asfaltové ploše něco přes 65 km/h. To byl fofr!

Dnes už od chaty z kopce řídím sám. Jsem vždy trochu nervozní, protože táta, který sedí vedle buď dělá, že spí nebo kouká do lesa zda neuvidí houbu. Nikdy nevím zda opravdu kouká do lesa nebo mně koutkem oka sleduje. Rozjet se ale ještě neumím. Jednou jsme to zkoušeli a prostě to škublo a dál to nejelo. Tenkrát se zase smál taťuldas.

Pohledy - poscards (1)

2008-11-29T14:47:00.009+01:00

Jak už jsem jednou psal, chodí mi pohledy z celého světa. Jsou to kolikrát místa o kterých jsem neslyšel a hlavně všechny místa jsou neuvěřitelně zajímavý. Jsou ale pohledy, které ne, že by byli zajímavější ale více mně zaujali. Buď vzdáleností - jeden dorazil až z Austrálie.

od Jordan Buck. A protože se mi nedaří napsat mail. Děkuji tímto způsobem.

Thank you Jordan for the beautiful postcard. Super skydiving.

Snad si to tam na druhé straně zeměkoule přečte. Doufám, že to mám dobře. Ta angličtina :-))
Nebo Mitchigen. V životě mně nenapadlo, že vypadá jako ruka. A také ruku použivájí místo mapy.

A pak mi také přišli pohledy specialní. Například tento úžasný, vyrobený přímo pro mně od Ivety z ameriky. Sice o něm tady píši nakonci ale doma ho mám vždy navrchu.

Ale díky všem co si na mně vzpomenou a pošlou mi pohled. Už jich mám opravdu hodně. A moc se těším na další.

Křeček

2008-11-26T13:36:00.008+01:00

Bydli s námi ještě křeček. Sice v akvariu ale bydli. Občas ho pouštíme aby se proběhl ale musíme ho hlídat. Protože neni obyčejný. Je divokej. Křeček je vlastně křečík džungerský a taťuldas ho jednou přinesl z práce, když se jeho kolegovi nějak rozmnožili. Jmenuje se Drsoň. Nic jiného se na něj nehodí.

Tyto dvě fotky trvaly dva dny! První den Drsoň taťuldu kousnul tak, že mu visel na prstu. Pak se pustil a za strašného prskání utekl za skříň. Po půlhodinovém obléhání skříňě utekl do kuchyně, kde zaujal kocoura. A byla sranda. Křeček za linkou a táta a kocour před kuchyňskou linkou. Nakonec vyhrál taťuldas, protože kocour usnul.
Já jsem se stašně nasmál.

Kozí příběh

2008-11-19T15:43:00.006+01:00

Kozí příběh je moc pěkný film na kterém jsem byl s taťuldou. Koza je z chudým mladíkem hlavní postava.

Nejdříve mě film moc nebavil ale pak jsem poznával zkutečná místa v Praze. Ano, film se odehrává ve 14. století, když se stavěl Karlův most a Staroměstský orloj. Děj byl neuvěřitelně napínavý a zajímavý. Byla to taková detektivka. Postupně jsem si vzpomněl i na pražské pověsti, které mi taťuldas občas vyprávěl. Nakonec to vypadalo, že to přeci jenom tak dobře neskončí. Koza skončila v rukou kata Mydláře.

Ale díky její chytrosti, vše dobře dopadlo. Ostatně na ukázku a fotky se můžete podívat na

http://www.kozipribeh.cz/

třetí pokus

2008-11-15T21:10:00.006+01:00

Dějou se věci: ukecal jsem taťuldase na třetí pokus naší krabice. Ostatně ho máme pořad v autě, kam se už nic jiného nevejde :-)). Jasně, budeme stavět jiného, lepšího ale prý i loď. Táta se smál a ukazoval mi pár různě potištených papírů a říkal...." to bude loďka". Takový rychlý člun ,který poplave. Z papíru a ze dřeva. Jsem zvědav a těším se ale myslím, že se na chatě, když jsem byl jestě hodně malý na poličce něco podobného doslova válelo.

Ale bude zima a z lodí můžeme někam stejně až v léťě a to je času. Třeba to opravdu postavíme. A možná i sněhuláka.

tričko

2008-11-14T11:42:00.006+01:00

Je to dva dny, co jsem přišel ze školy domů a na stole v mém v pokoji ležel malý balíček. Nic jsem nečekal ale adresa byla zprávná a odesilatel byl Bob Button. A hned mně to trklo. Bob je profesor a trenér plavců v Texasu. Umístil mojí adresu na svůj blog.

http://texasswimming.blogspot.com/

Poslal také několik pohledů.

Začal jsmem balíček rozbalovat

A ejhle tričko. Hezké překvapení. Ono se řekne třičko ale je to z plavecké školy v Texasu. A hlavně Bob si na mě musel vzpomenout. A z toho mám velikou radost.
Bob se kouká i na můj blog, nechal mi tu vzkaz. Nevím jestli něčemu v češtině rozumí ale pokud sem ještě někdy zabloudí snad si přečte thank you Bob for T-schirt.

Druhý pokus

2008-11-13T22:23:00.003+01:00

Pokus jedna nevyšel ale na druhý pokus bylo vše perfektní. Drak byl opravený a počasí se udělalo absolutně krásné. Takové letní a navíc foukal pravidelný vánek. Prostě vše ideální. Naložili jsme draka do auta a vyrazili k chatě. Připravili jsme provázek, pečlivě ho přidělali na krabici ve správném ůhlu a vyrazili na kopec. Je to jeden z nejvyžších bodů v okolí. Nejen, že je na něm krásná vyhlídka ale skoro pořád tu fouká.
Vyndali jsme draka z auta. Vzbudili jsme pozornost několika lidí. Okukovali krabici a dohadovali se jak vysoko poleti. No, příroda rozhodla. Nikam, přestalo foukat, nastalo absolutní bezvětří. Po zběsilém taťuldovském pokusu s ním běžet vystoupal ochotně do výšky cca 10 m a pak ladně přistál.
Nenápadně jsme ho dali zpátky do auta a odjeli domů.Dost rychle, ani jsme neuděli fotky.
Třetí pokus asi už nebude, postavíme nový, vylepšený. Ovšem bez větru nevím, nevím.

První pokus

2008-11-08T23:54:00.001+01:00

Dnes se mněl konat první pokus naší létající krabice. Ale nekonal se. Bylo prostě hnusně. Od rána pršelo. Podle předpovědi má být zítra mlha ale odpoledne snad i hezky. Doufán, že bude, protože oprava sice vypada jednoduše. Ale zabrala dost času a bedna vypadá, tedy spíše nevypadá hezky. Aaalee v té výšce je to jedno a pak pokud odletí už se asi neuvidíme. Těším se, že postavíme novou a lepší.

Doufám, že druhý pokus dopadne lépe. K tomu dodám i nějaké fotky.

Poslední let

2008-11-06T22:14:00.007+01:00

Poslední let našeho draka, kterého jsme postavili s taťuldou před 4 roky nastal. Tedy nastane podle počasí tuto sobotu nebo neděli. Drak, který nevypadá jako drak ale spíše jako bedna či krabice s křídli létá neuvěřitelně dobře. A hodně toho zažil.
Před celými 4 roky (to jsem byl ještě docela prcek) jsem chtěl postavit papírového draka. Taťulín jednou přinesl domů nějaké dřívka, papír a lepidlo. Namaloval takovou divnou věc a řekl, že to je drak krabice. Během jednoho dne jsme to postavili. Byla to velika bedna s křídli, veliká skoro jako já.
A opravdu to letělo. A ne málo. Měli jsme 200 m provázku a celý se odmotal. Podle taťuldy byl tak 70 m vysoko. Skoro nebyl vidět. Byl takový malý čtvereček.
Jednou nám spadl, když začalo pršet. Trochu se poškodil a doma ho - nevim proč napadl kocour. Táta ho chtěl vyhodit ale já ho opravil. Moc se mi to nepovedlo. Napadlo mně postavit nového lepšího.
A tak uděláme poslední let. Uvážeme ho (taťuldas) tak aby se snad až bude vysoko uvolnil a odletěl kam bude chtít. A nebo - pokud neuletí ho necháme na chatě a nějak ho rozebereme.

POHLEDY

2008-11-02T18:30:00.005+01:00

To je nejdůležitější co by to mnělo být. Chodí mi pohledy z celého světa ale hlavně z USA. Je to díky taťuldové známé Ivetě, která dělá moc krásné fotky a také hezký blogy. Jeden je i o mě.

http://postcardsforpetr.blogspot.com/

Vůbec nevím jak ho dokáže udělat tak hezky. Ale snad se to také naučím a i tento blog bude zajímavý. Z pohledů mám fakt radost. Nejdříve jsem tomu moc nevěřil, kdo by mně znal v americe ale opravdu začali chodit z různýh států USA. Neuvěřitelný. Spojené státy jsou dost zajímavé. Určitě se tam někdy podívám.
Zítra posílám ale pohled já. Je to pohled z Vyšehradu od kterého kousek bydlím.

kocour

2008-10-30T20:48:00.004+01:00

Málem bych zapomněl na našeho oblíbeného člena rodiny. Je to náš černý kocour jménem Beťuláš. Když byl ještě malinký kotě, tak si nás na chatě jednoho letního dne prostě našel. Kromě toho, že spí a občas blbne, pozná dopředu počasí. Je to taková naše chlupatá rosnička. Jak to dělá nevím. Ovšem pokud leží na žádech, bude hezky i kdyby venku padal sníh a naopak. A když je bouřka a on najednou uteče se schovat, tak určitě uhodí někde poblíž. Jsme rádi, že ho máme. Je sním sranda.

Labutě

2008-10-28T20:11:00.004+01:00

Tak dnes jsme se byli podívat na labuťe, které žijí celoročně na Vltavě. Ona Vltava vůbec nikdy nezamrzne i když by byl strasný mráz. Ty pražský labuťě jsou úplně ochocení. Berou si chleba a rohlíky z ruky. Tatulda nakrájel celou tažku rohlíků, housek a chleba. Jakmile jsme hodili kousek pečiva do vody, hned byl mazec připlula spousta labiťí, kachen a i potápka a nad námi křižovali rackové. Pokoušel jsem se dát nějaké labuťi z ruky ale trochu jsem se bál. Je přeci jenom hodně veliká a má ohromnej zobák. Nakonec jsme mněli štěstí jedna se pokoušela odletět. To je letadlo. Trvá dlouho než se rozeběhne. Trochu jsme se báli, že nabourá do mostu ale zvládla to.

Dva Petrove

2008-10-26T00:00:00.002+02:00

Tak tohle jsem ja a muj tata. Vyrazili jsme si spolu na vylet do Liberce. Prenocovali jsme pod stanem a bylo to senzacni. Hrozne rad cestuju s tatuldou, je s nim vzdycky legrace. Sice uz zacina byt chladno na stanovani, ale my urcite zase neco spolu vymyslime.

Vitej Peto!

2008-10-25T23:45:00.000+02:00

Mily Peto,
doufam ze se ti bude libit to blogovani. Vsechno se postupne naucis, ale urcite te to bude bavit. Muzes si tam zverejnit sve vylety, konicky, hlavne hodne fotografii! :-) Pro zacatek ti posilam nasi rodinnou fotku. Pozdrav tatu a mej se moc hezky!
Iveta, Steve, Jesse a Lucas Buck
z New Yorku